Ahoj.Už jsem tu zminoval příběh ženy,která zabila své tří děti.Umřel jí manžel a postupně si Bůh povolal i její dvě starší děti.S těmi třemi chodila žebrat,bydlla v nejchudší chalupě za vesnicí.Z velké lásky jednou večer neunesla pomyšlení,že její děti budou trpět stejně jako ona.Copak může dovolit,aby její děti tak moc trpěli.Neviděla možnost jak je zachránit,tak si připravial hůl a zabila je.Spali spolu v jedné posteli tak postupně..a sama zapálila chalupu a šla se oběsit.Jedna holčička se ale probrala k životu a matka se k ní vrhla a v náručí s ní uhořely.Spolu pak šli nhoru ke světlu.Děti na ní počkali a šli společně,jako když chodívali žebrat.Spolu za ruce.Nikdo je nečekal,nikdo je na tu poslední cestu nedoprovázel.Nepotřebovali to,byla s nimi jen čistá láska a ta je doprovázela.Ale tam nahoře se jejich matka pomodlila za své děti,prosila Boha aby je přijal mezi své andílky,ale sama sebe odsoudila,ža si nezaslouží po tom co udělala sdílet se svými dětmi boží milost a vrátila se na zem.Nikdo ji neodsuzoval a na cestu zpétky ji provázela láska tří dětí.
Hrůzostrašný příběh?Něco hororovýho?Ne je to jen o pochopení...není tam zlo ani zloba.Je v celém příběhu jen nejčistější láska.Láska až za hrob.Jen mi někdy na ni zapomínáme a vidíme zlo,zlobu,odsuzujeme.
Hodně mi pomohlo si na toto vzpomenout.Hodně jsem si uvědomil,že jen mi sami se odsuzujeme,viníme a pak to nazýváme karmou.Tu si děláme sami.Karma není,není ani zlo.Ale to tu už bylo.Nebudeme se opakovat.
moc hezký příběh, Šamane, tolik hloubky a pravdy.
Vidíme to, na co se koukáme. VIdíme jen kousek příběhu a domýšlíme se na základě toho co jsem prožili a jaké máme svoje vnitřní zákoníky. Vždycky je něco úplně jinak než to vypadá, je dobré si to vždy připomínat, když se nám pohled začne stáčet na tu negtivní stranu.
Láska má opravu hodně moc podob a i když se snažíme co můžeme, mnohd ystojíme před zkouškou, co za lásku považovat a co ne. Aniž bychom znali podrobnosti, tedy celý příběh.
Myslím si, že je to hlavně kvůli strachu. Celý život nás učí - buď hodný, poslouchej, nedělej tohle a tamto. Budeš bacanej, maminka tě nemá ráda, protože děláš to a tamto, nebo jsme trestáni. Neučíme se přijímat naše "kladné" a současně i "záporné" stránky naší osobnosti jako naši součást jako naši jedinečnost. Nerespektujeme to u sebe a tím pádem ani u ostatních. Chování ostatních v nás probouzí právě tu zlost, vztek, zlobu. Toužíme ovládat, ničit. Bojíme se odsuzování, tak radši napadáme ostatní, děláme že to není naše, že za to mohou ostatní a přitom je. Máme strach, že nebudeme milováni. Že nebudeme přijímáni.
U nás samotných to souvisí s našimi postoji. My a naše omezení, která si děláme sami. Kdo posuzuje situaci? My! Kdo rozhoduje, zda se nazlobíme? My! Nikdo nás nenutí cítit zlost, zlobu. Tak proč se zlobíme, cítíme zlost?
Ve valné většině případů jsem se dopracovala k tomu, že nejčastěji se za tím opravdu skrýval strach - strach z toho, že nebudeme mít dostatek lásky, že nebudeme milováni.
Mě ohledně tematu láska pomohla kniha doporučovaná Damaem. Na toto tema hovořil i v rozhlase v Nokturnu. Jmenuje se Pět jazyků lásky od Gary Chapmana.
Láska je tam shrnuta do pěti:
1. slova ujištění
2. pozornost
3. dary
4. péče
5. doteky
Otevřela mi v mnohém oči. Začala jsem zjišťovat co kdo v mé rodině má. Domnívala jsem se, že mě má maminka nemá nijak zvlášť ráda a zjistila jsem, že můj jazyk lásky jsou slova a její péče. Já potřebovala slova ujištění a ona o mě pečovala. A moc hezky. Bylo to její vyjádření lásky. Zjistila jsem, že té lásky je okolo mě opravdu hodně, jen jsem ji nedokázala vidět.
kniha doporučovaná Damaem.Jmenuje se Pět jazyků lásky od Gary Chapmana.
Láska je tam shrnuta do pěti:
1. slova ujištění
2. pozornost
3. dary
4. péče
5. doteky
Otevřela mi v mnohém oči. Začala jsem zjišťovat co kdo v mé rodině má. Domnívala jsem se, že mě má maminka nemá nijak zvlášť ráda a zjistila jsem, že můj jazyk lásky jsou slova a její péče. Já potřebovala slova ujištění a ona o mě pečovala. A moc hezky. Bylo to její vyjádření lásky. Zjistila jsem, že té lásky je okolo mě opravdu hodně, jen jsem ji nedokázala vidět.
JJ, tuhle knihu vřele doporučoval v roce 2001 na Modré alfě též pan Velechovský, a pro mě to byl tenkrát také velký objev, citová nádrž a jazyky lásky, tahle knížka stojí za přečtení a jsem ráda, že jsem se k té knížce dostala již na začátku své éry čtení esoter.knih.
Potvrdila jsem si tam správnost toho, co jsem dělala intuitivně, když se mi narodilo dítě(v době, kdy jsem tu knihu četla, bylo dítě již teenager ). Spoustu věcí jsem dělala úúúplně jinak, než mi v dobré víře při každé návštěvě radily starší ségry čili tyto návštěvy jsem omezovala na co nejmenší možnou frekvenci a pánbu zaplať, že jsem to tak dělala!) a pochopila jsem, proč z celého mého dětství a dospívání, ačkoliv mi nic materiálního nescházelo, měla intenzívní pocit, že na mě nikomu nezáleží, že jsem v rodině "navíc". Zpětně jsem si uvědomila, jakou formou mi rodiče vyjadřovali lásku, která však neplnila moji citovou nádrž, protože můj jazyk lásky byl jiný než jejich........
Zaslal: čt červenec 16, 2009 8:17 am Předmět: Re: Proč je v lidech tolik zla?
fdh napsal:
Proč myslíte, že je v lidech tolik zloby, tolik zla a tak málo lásky?
Protože nevěří v Boha.
Kdyby věřilim v Pánaboha, učili by se Ho milovat tak, jako on miluje je a ta láska by se pak projevovala i v lásce k bližním a nakonec i ke všem živým bytostem.
Lidi vidíme tak, jak je chceme vidět.................
Lendulko, to je výstižné .....
Každý máme ke svému chování určité pohnutky, který ten druhý nezná.
Dám příklad:
Řval na mě kolega v práci. Kvůli prkotině, bezvýznamné věci. Ale on v tu chvíli měl potřebu vyprovokovat hádku za každou cenu. A já byla zrovna po ruce. Na takové jednání nejsem zvyklá , přesto jsem zachovala klid a nechala ho řvát. Ostatní nechápali, proč se tak choval a proč jsem se nebránila. A už vůbec nemohli pochopit, proč se na něj nezlobím.
Ale on řešil svůj problém. Nešlo mu nastartovat auto, jeho kolegové z noční směny mu špatně předali instrukce, do toho nový PC program, který moc nepobíral ....možná, že ještě něco jiného.
Šlo jenom o to pochopit, že on se nezlobí na mě, ale na sebe. On měl vztek na sebe, že tu situaci nezvládá.
Já to věděla. Proto jsem byla klidná. Ale on ne. On to nevěděl, že má vztek sám na sebe... . Nakonec jsem poděkovala za tu zkušenost.
Citace:
Proč myslíte, že je v lidech tolik zloby, tolik zla a tak málo lásky?
A když si vezmeš, kolik je dnes stresu kolem nás, čím vším se lidé nechávají ničit a ovládat, nediv se , že se lidé chovají tak, jak se chovají. Proto my na sobě makáme, abychom se naučili zbavit se depresí, hněvu, strachu a úzkosti, které jsou největšími nepřáteli našeho zdraví.
A také abychom neodsuzovali ostatní za jejich chování.
Tím ovšem neříkám, že není správné pohádat se s někým o správnou věc, ve správný čas a na správném místě. Vyjasnit situaci, pročistit vzduch , ale dál se tím už nezabývat.
Kromě těch duchovních příčin (špatné uvědomění si sebe sama, svého postavení, svého úkolu) je tu prý i důvod hrubě materialistický. Při dnešním způsobu tzv. výroby masa, kdy jsou zířata chována v nelidských podmínkách, přepravována stovky kilometrů na porážku a tam nucena bitím k překonání strachu, se u nich vyplavuje stresový hormon. Ten zůstane v mase, které lidé sní a ten se prý hromadí v našem těle a způsobuje nám stres a podrážděnost ....
Ahoj.Trochu to sem patří.Nedávno jsem šel domů a vidím bezdomovce vybírat popelnice.V šestém patře protilehlého baráku na ně volali asi 8 mužů,kteří tam kouřili.Volali na ně a poslali jim v sáčku po provaze svadební koláče a cigarety.
Dnes jsem šel na tramvaj a tam seděli dva veselý bezdomovci.Hned na mne,jak to šlape pane(parafráze písně Divokýho Billa).Pak zase volali na paní,jak se má.Ona četla jízdní řád tranvají a odpověděla na hovno.Přijela tramvaj a jedna mladá paní stojící mimo zastávku šla k tramvaji a oni to zase komentovali slovy,že jsou rádi,že to můžou konečně vidět z blízka.Smála se a mne nezbylo nic jinýho,než to komentovat slovy,krása se nemusí chválit,ta se chválí sama.Pěkně jsme se díky nim bavili a mně se v duši jen rozlévala láska,krásný hřejivý pocit.Taky to někdy zkuste a možná ubyde tý zloby.Šaman
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
). Spoustu věcí jsem dělala úúúplně jinak, než mi v dobré víře při každé návštěvě radily starší ségry čili tyto návštěvy jsem omezovala na co nejmenší možnou frekvenci 
a pánbu zaplať, že jsem to tak dělala!) a pochopila jsem, proč z celého mého dětství a dospívání, ačkoliv mi nic materiálního nescházelo, měla intenzívní pocit, že na mě nikomu nezáleží, že jsem v rodině "navíc". Zpětně jsem si uvědomila, jakou formou mi rodiče vyjadřovali lásku, která však neplnila moji citovou nádrž, protože můj jazyk lásky byl jiný než jejich........
. Nakonec jsem poděkovala za tu zkušenost.
