Alzheimerova nemoc

[Mirec43]

[Renata]

já si nemyslím že karma je trest a ani ji tak nechápu. Je mi líto, že to, Mirku ode mne tak chápeš ty. Smaozřejmě souhlasím, že když nám včas dojde že taky někdoe něco můžeme pěkně zvorat a zjednáme nápravu, tak tím není narušena rovnováha. Ale přeci to, že když máme to vedení delší, že holt si to musíme vylízat, aby nám to docvaklo, není trest. A tak byl můj příspěvek míněn.Trestáme se jen my sami. To, že někde "padnu na hubu" přece není trest, je to jen ukazatel toho, že někde dělám něco špatně. A je jen moje volba jak moc a jak často potřebuju padat na ústa a jestli jsem ochotna převzít zodpovědnost za volbu, že něco ve svém životě můžu změnit a ne všechno svádět na druhé a na osud, či Boží trest.

Ad modlitba- souhlas, je to stejné jako práce s Reiki nebo s tím, že do něčeho posílám Lásku. Nemám takové schopnosti abych věděla a viděla všechno a ani to není mým zájmem vědět, co všechno obsahuje něčí duše, jaké má plány, co kdo začil a udělal v minulých životech a spousty dalších faktorů, které nás ovlivňují. Jen věřím ve vesmírné zákony a tak si myslím, že v mnohém se trestáme my sami svými omezeními. Nedokážeme si užít běžnou radost, dovolit si lásku, pěkné vztahy, práci a ohodnocení za ni, dostatek, který potřebujeme k tomu, abychom realizovali naše plány. Vesmír a život nám to všechno nabízí a my to nevidíme, nebo si to zakazujeme vidět. Jenže my jsme autoři toho zákazu, té neschopnosti. Nikdo na světě nemůže někomu přikázat, aby se měl dobře, byl spokojený, zdravý, miloval a byl milován, aby se radoval. To si musíme dovolit jedině my sami každý sám za sebe. Druhým to můžeme přát nebo nemusíme, to je naše volba, ale nemůžeme to příkázat a nebo zakázat. Když nám ti, kdož se za nás modlí, nebo nám pomáhají , dopomohou k tomu že nám svitne, dojde, něco nás osvítí, že není třeba se omezovat a trestat sebe sama, pak i my můžeme spoustu programů a energií opustit a rozpustit a spolu s jejich přičiněním je najednou shozena velká zátěž, kterou si úplně zbytečně jen z nevědomosti vlečeme na zádech mnohdy věky věků. MNohdy v životě získáváme jakési bonusy, náhody, šance, těžko říct že jedině tím že se za nás někdo modlí nebo nám energeticky přitlačí. Možná je to jen vyrovnání něčeho, kde my jsem bez očekávání čehokoli někomu pomohli, mysleli v dobrém, pomodlili se za někoho, zkrátka dali něco ze sebe bez očekávání co z toho bude a co za to dostaneme. Dali jsme nějakou energii bez podmínek. Jednou dám, jednou dostanu a neměřím,nečekám, neposuzuju. Proto si také stejně jako ty myslím, že modlitba a nebo posílání Reiki či Lásky do situace někoho nebo nečeho bez očekávání co to má ovlivnit je to nejmenší a mnohdy i nejlepší co můžeme kdykoli dát, když chceme (ale nemusíme). O tom jsem psala. Ne o trestu.

[Renata]

jo a ještě mě napadlo- každý hodnotíme věci a události činíme tak většinou na základě svého vnímání a zkušeností a ten druhý to může vidět úplně jinak, nemusí chtít to chci já, nemusí to chápat, může to vidět úplně jinak a taky bude mít pravdu.
Mě taky bolelo, že se můj tatínek rozhodl vzdát z mého hlediska velmi nadějný boj za uzdravení, ale on to holt viděl úplně jinak, asi prožil tolik bolesti a zklamání, že volil raději konec. Respektuju jeho volbu a po tom co si ke konci života prožil se jeho volbě pokoje a klidu nedivím. Dělala jsem co jsem tehdy uměla, stejně tak všichni okolo. A přesto serozhodnul odejít. Všechny ty bolesti určitě nemusel vůbec mít, kdyby ve svém celém životě jinak myslel a jednal, ale to není mým úkolem hodnotit. Ale měl na svoje volby právo a v příštím životě bude pokračovat tam kde skončil. Tak tomu věřím. Je to stále moje milovaná osoba a je jedno, jestli je už někde v jiných dimenzích, patříme k sobě jako dcera a táta a to nezmění nic. To co je důležité pro mne a určitě i pro něho, že máme čistý stůl, máme se rádi a respektujeme se i navzdory tomu, že ve valné většině jsme měli oba odlišné osobní volby než to co jeden od drouhého očekával. Jsem ráda že byl a je mám tátou a teDˇuž můžu s klidným svědomím řict i to, jakým tátou byl. Teprv teDˇvím, jaké mi dal dary. I když mnohdy nebyly baleny v tom lákavém balení. Bylo pro mne těžké naučit se to rozpoznat.

[sunnyi]

Ahoj Renato,

děkuji Ti za odpověď. Promiň, že jsem Tě špatně pochopil. Mrzí mě to. Souhlasím s tím, co píšeš. Nemůžu teď bohužel napsat k tomu víc, protože mě tlačí čas, v sobotu na dva týdny odjíždím a musím do té doby stihnout ještě spoustu práce. Když tak se k tomu můžeme ještě vrátit začátkem srpna.

Krásné letní dny.

Mirek

[Renata]

V pohodě, jsem ráda že se to vyjasnilo , dík a nápodobně, užij si pohodové dny plné radosti a odpočinku R