"Ano, dám hodně na svou intuici, protože po všech těch zaručeně správných návodech a doporučeních (prověřených roky-staletími-tisíciletími-autoritou X -autoritou Y -tímhle -a támhletím a přitom při vší úctě k jejich práci a dílu se většinou shodli jen na cíli cesty) jak na to, mi ani nic jiného nezbylo."
Proto lze taky rozumět J. Krishnamurtimu, že učil to, co učil.
Hledající na začátku cesty vstupuje doslova do džungle. Bez buzoly a bez mapy. Jeden tvrdí to a druhý zase tohle. "Naše cesta je ta jediná správná." "Naše cesta je ta nejlepší." "Nejrychlejší. Nejkratší."
Mnozí buddhističtí učitelé tvrdí, že techniky jógy nevedou k plnému a trvalému vysvobození. A ani sami mezi sebou se neshodnou. A i mnozí jogíni jsou přesvědčeni o tom, že to jejich učení je to jediné správné. A pak jsou tady šamani, druidové, súfisté atd. atd. A každý z nich si prosazuje tu svoji pravdu.
Není divu, že Krishnamurti je všechny "shrábnul na jednu lopatku a hodil do koše".
Ó ne, ty odstavce pocházejí ode mě. A opravdu to nemám jednoduché.
J. Krishnamurti byl velice známý duchovní učitel, který se narodil v Indii. Našla si ho teosofisté a chtěli si ho vychovat tzv. k obrazu svému, on ale potom šel svou vlastní cestou.
Napsal mnoho knih, moje oblíbená je The Only Revolution (Vnitřní revoluce).
Mirku, jsem přesvědčen, že Tomášovi navazovali na Krishnamurtiho, rozhodně o něm vždy mluvili s velkou úctou. Je dobře si uvědomit, co bylo napřed a co potom.
Proto lze taky rozumět J. Krishnamurtimu, že učil to, co učil.
Hledající na začátku cesty vstupuje doslova do džungle. Bez buzoly a bez mapy. Jeden tvrdí to a druhý zase tohle. "Naše cesta je ta jediná správná." "Naše cesta je ta nejlepší." "Nejrychlejší. Nejkratší."
Mnozí buddhističtí učitelé tvrdí, že techniky jógy nevedou k plnému a trvalému vysvobození. A ani sami mezi sebou se neshodnou. A i mnozí jogíni jsou přesvědčeni o tom, že to jejich učení je to jediné správné. A pak jsou tady šamani, druidové, súfisté atd. atd. A každý z nich si prosazuje tu svoji pravdu.
Není divu, že Krishnamurti je všechny "shrábnul na jednu lopatku a hodil do koše".
Nojo, takže Krishnamurti učil zase svojí cestu k Sobě a Pravdě.
Je tolik cest, kolik je lidí.
A každá je správná, a každá je přesná.
Na konci se všichni sejdeme a moc bychom se tomu zasmáli, kdyby naše vědomí nebylo už někde úplně jinde.
o.O.o
Meditace je úsilí Ducha po znovunastolení jednoty.
Děkuji za konkrétní odpověď,já doteď maditovala při hudbě reiki,v tereckém sedu a na každé ruce tři prsty u sebe se zavřenýma očima.V prstech pociťuji zvláští mravenčení,snažím se nemyslet na nic,ale kolikrát se proberu a myslím třeba co musím ještě uklidit a co uvařím zítra k obědu,nebo usnu Snad to někdy dokážu vypnout.
ANAJ, meditace není o potlačování. Můžeš si namlouvat, že medituješ, ve skutečnosti se snažíš soustředit. V tom je veliký rozdíl. Meditací se schopnost soustředění rozvíjí přirozeně, dalo by se říci, až hravou formou. Techniky koncentrace jsou velice náročné a málo efektivní, i když, samozřejmě, i ony mají svůj význam. Pro člověka, který žije běžným každodenním životem a má na sebe málo času, mi však přijdou velice nepraktické a spíše než uvolnění a duchovní rozvoj, vyvolávají v člověku křeč.
Nemusí to tak být vždycky. Právě Krishnamurti učil, že meditace není otázkou praktikování nějaké techniky - jde spíše o připravenost každého na "setkání s Jedním". Předpokladem takového setkání je právě klid mysli. Tomu rozhodně neprospívá, když "člověk má na sebe málo času..."
Čili - jde především o životní styl. Nastolení klidu mysli je první podmínkou nalezení klidu životního tempa. Podle mých zkušeností to není něco nerealizovatelného - bez ohledu na to, co se o dnešní době říká. Žít s klidem v srdci i mysli je podle Krishnamurtiho jedna z nejdůležitějších podmínek, abychom nakonec zažili tu milost spojení s Jedním, která se nazývá meditací.
Napsal jsem, jen jinými slovy, že klidu mysli a srdce nemůžeme dosáhnout nějakým usilováním. V tomto případě potlačováním myšlenek.
Jinak, Krishnamurti je známý tím, že o meditaci uměl překrásně psát a hovořit. Meditovat však pravděpodobně nikoho naučit nedokázal. Právě proto, že jedna věc je někomu říkat, že má mít klid mysli a srdce, a druhá, ukázat mu, jak na to.
"...abychom nakonec zažili tu milost spojení s Jedním, která se nazývá meditací."
Ano, to je meditace. Meditace je ale i proces, který nám to spojení zprostředkovává.
Krishnamurtiho jsem osobně bohužel nepoznal, četl a slyšel jsem mnoho o tom, co učil. Nechal jsem si o něm vyprávět od těch, kdo navštěvovali v Kalifornii jeho promluvy. Ani nechtěl nikoho učit meditovat. Na otázku, co praktikovat, aby člověk dosáhl meditace odpovídal, že meditace je milost Boží. Že proto, abychom meditovali, nemůžeme udělat víc, než to, že se naučíme žít s klidnou a pokojnou myslí.
Můžeme se položit do postele, ale to neznamená, že budeme spát. Můžeme si sednout do lotosu, ale to neznamená, že budeme meditovat.... asi tak.
Nevím, co koho naučil či ne - já se od něj učil mnohému.
"Na otázku, co praktikovat, aby člověk dosáhl meditace odpovídal, že meditace je milost Boží. Že proto, abychom meditovali, nemůžeme udělat víc, než to, že se naučíme žít s klidnou a pokojnou myslí."
Za ta léta jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří chtěli meditovat a říkali, že se jim to nedaří. Byli zmatení. Někde něco četli, jinde něco slyšeli, zkoušeli tamto a ono. Setkávám se s tím i na kurzech zahraničních učitelů, jimž někdy tlumočím. Obzvláště zajímavé v tomto směru jsou individuální pohovory s učitelem.
A můj vlastní duchovní učitel, vzhledem ke svému věku a délce praxe by mohl vyprávět a vyprávět. Jeden příběh mi utkvěl v paměti:
Paní, kolem sedmdesátky. Vysoce postavená v durbanské lóži Teosofické společnosti. Velice sečtělá, včetně díla J. Krishnamurtiho.
A tato paní se na meditačním kurzu rozplakala. Když se jí učitel starostlivě zeptal, proč pláče, tak mu mezi vzlyky odpověděla: "To nejsou slzy bolesti, ale slzy štěstí. Celý život jsem se snažila meditovat. Četla o jsem o tom, slyšela jsem o tom, myslela si, že to dělám. A dnes je to poprvé, co jsem opravdu meditovala!"
Někdo si někde něco přečte. Uvěří tomu. A čeká na milost Boží.
Někdo se s tím nespokojí. A ptá se dál. I to může být milost Boží.
Nemůžeme jen čekat s rukama založenýma - je psáno, že
"Uděláš-li ke mě jediný krok, udělám já těch zbylých deset."
A také: "Těm, kdo klepou bude otevřeno."
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku Předchozí1, 2, 3, 4
Strana 4 z 4
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
Snad to někdy dokážu vypnout.