Zaslal: st duben 15, 2009 7:54 pm Předmět: Partner duše
Krásný večer všem,
nedávno se ke mě, pří seznamování se se základy práce s kyvadlem, donesl nový termín - partner duše.
Dozvěděla jsem se, že mám partnera duše ve své blízkosti (manžel to není ), okamžitě jsem tušila o kom je řeč a vše do sebe tak nějak zapadalo ( jémine...milenec to taky není ). Potvrzení mé domněnky, že to je můj syn (21let) mě vlastně nepřekvapilo, vždy jsem si myslela, že máme zvláštní vztah máma - syn. Řekla bych, že na tisíc věcí máme jiný názor, ale na těch pár nejdůležitějších se shodnem bez vyjímky.
Trochu jsem začala pátrat a narazila jsem na ještě další termín - duševní dvojče. Navíc máme doma dvojčata dcery , ale to jen tak na okraj.
Co to pro člověka znamená, když se sejde s PD? Přiznám se, že mi to dost vrtá hlavou, rozhodně už na syna budu koukat trochu jinak než na dcery.
Ráda bych se dozvěděla něco víc, budu vděčná za každou informaci či radu, jak to přijmout.
Myslím, že asi pro mámu je jediný syn opravdu důležitý.
Ale jistě je potřeba to nepřehnat.
Ano, tak nějak jsem to myslela. Aby v dcerách najednou nevznikl pocit nějaké křivdy, nespravedlnosti, žárlivosti a mnoha dalších emocí.
Citace:
Moje matka silně preferuje mého bratra.
Annako, možná to vnímáš podobně, když o tom píšeš. Jseš si toho vědomá...ale umíš si to zpracovat. Ale někdo to neumí a může to být důvod mnoha bloků. Asi.
Annako, možná to vnímáš podobně, když o tom píšeš. Jseš si toho vědomá...ale umíš si to zpracovat. Ale někdo to neumí a může to být důvod mnoha bloků. Asi.
Eviku...abych Ti pravdu řekla....většinu času jsem nad věcí, ale občas, když například vidím, co všechno se dělá pro bratra a co zbyde pro mě,
je to mi z toho někdy divně a když jsem zrovna i jinak rozhozená je těžké bojovat s pocity křivdy.
U Draky mají holky štěstí, že jsou dvojčata a navzájem jsou si jistě velkou oporou a jejich máma na sobě pracuje.
Přeju vám , abyste si i v tomto světě, kde se všechno jak materiální, tak duchovní žene do extrémů, zachovali lásku v srdci a rovnováhu v hlavě.
Eviku...abych Ti pravdu řekla....většinu času jsem nad věcí, ale občas, když například vidím, co všechno se dělá pro bratra a co zbyde pro mě,
je to mi z toho někdy divně a když jsem zrovna i jinak rozhozená je těžké bojovat s pocity křivdy.
Moc děkuji za Tvojí upřimnost. Já jsem to z Tebe vycítila. Četla jsem v nějaké knize, že často říkáme, že jsme někomu odpustili....A opravdu si to myslíme. A nakonec z nás vypadne : Ano, já jsem jí ( jemu ) odpustila, ale nezapomenu nikdy.
Nevím, jestli je to taková veliká náhoda...i když náhody neexistují , ale dobře, řeknu Ti jí, protože možná by Ti mohla pomoci.
Je to skoro rok, co jsem se s čímsi potýkala a nevěděla jsem si rady. Nenapadlo mě nic jiného, než slovně v té emoci ranit člověka, kterého si jinak nesmírně moc vážím.
Dnes už vím, že jsem dostala od života pořádnou lekci, že jsem si jí měla prožít. A poděkovat za ní.
No a shodou okolností, jsme včera spolu na toto téma zavedli řeč. Říkala jsem, že si dobře pamatuji, co jsem řekla a proč jsem to řekla. A že ta slova si budu pamatovat do smrti.
A jeho včerejší reakce byla: ,,Jé, a já na ty slova už dočista zapomněl
.
Moc dobře vím, že ,,nezapomněl", ale tady jsem si uvědomila tu jeho moudrost a také mi to připomělo slova z té knihy.
Vím, že druhému se lépe radí, než sám sobě. Poučky známe, přesto stále bojujeme, i když je to předem prohraný boj.
Zkus to prostě přijmout jako fakt, nebojovat s tím a odpustit.Rodičům, bratrovi a sobě.
děkuji za vaše příspěvky k tématu, i když se odklonily jiným směrem. Jen aby jste si udělali malinko představu o mé nákolnosti k členům rodiny, přiznám se bez mučení, že nejvíce pozornosti z mé strany dostanou..... psi To jsem máma, ale tím nechci zlehčovat vaše rady, my máme tři holky, dvojčata byla bonus, ta nejstarší už je z domu, takže nás je už jen pět. Synek je druhorozený a od peřinky jsem cítila, že je to nějak jinak, já se ho jeden čas skoro bála a nevěděla jsem proč, no svedla jsem to na hormonální bouři. Samozřejmě že ho poznamenalo, to že má tři ségry, které ho milují a hýčkají a on je ochraňuje a je velice pozorný k dívčím tématům, což oceňuje jeho přítelkyně. Netrávíme spolu moc času, zato dvojčata se od nás zatím skoro nehnou, i když nám v tom prváku trochu zvlčily
Já mám taky mladšího bráchu, jako holka jsem měla pocit, že ho máma víc opečovává, ale když odešel na intr, hrozně mi chyběl. Dnes si užívám každou vteřinu, co můžu být s ním, na světě je sedm miliard lidí, ale brácha je jen jeden, je pro mne naprosto vyjímečný. Doufám, že to tak cítí i moje děti a že ocení, jak jsem se nadřela, aby jich bylo tolik Chceš udělat své dítě šťástné - dej mu sourozence, to je krásné slovo sourozenec, má nádherné vibrace.
Nemám strach, že bych dělala rozdíly srdcem, protože jinak ty rozdíly dělá každý, vidím to u dvojčat, okem je rozezná jen pár lidí, ale náturu má každá jinou, nejde k nim přistupovat stejně. Nikdy nebudete se svými dětmi dělat všechno stejně a je jedno kolik jich máte. Každé je jiné, když cítí vaší lásku a bezvýhradné přijetí, nebudou na sebe žárlit. Je mi líto, když to někdo takhle necítí. Miluju svoje děti, já myslím, že to ví, ale pro jistotu jim to připomenu Možná, že jsem v tomto životě začátečník, co se týče duchovna, ale mým dětem je dohromady 78 let a to je na získávání zkušenosti na poli rodičovství tak vysoká škola, ne Snad prolezu alespoň s odřenýma ušima
No a teď bych se ráda vrátila ke svému původnímu dotazu - Partner duše. Má někdo z vás ve své blízkosti PD? Co to pro vás znamená?
Nikdy nebudete se svými dětmi dělat všechno stejně a je jedno kolik jich máte. Každé je jiné, když cítí vaší lásku a bezvýhradné přijetí, nebudou na sebe žárlit. Je mi líto, když to někdo takhle necítí.
Ahoj Drako,
máš naprostou pravdu a určitě jsi pro své děti ta nejbáječnější máma .
Promiň ten odklon od tématu, prostě to tak nějak vyplynulo. Mezilidské vztahy jsou alfa a omega, i ty sourozenecké.
Citace:
Já mám taky mladšího bráchu, jako holka jsem měla pocit, že ho máma víc opečovává, ale když odešel na intr, hrozně mi chyběl. Dnes si užívám každou vteřinu, co můžu být s ním, na světě je sedm miliard lidí, ale brácha je jen jeden, je pro mne naprosto vyjímečný
Můj brácha je o 6 let starší a nikdy jsme k sobě nenašli vztah, který popisuješ Ty. A to jsem nikdy jsem neměla pocit, že jsem odsunutá na druhou kolej, spíš naopak. Nikdy jsem nezjistila, proč to tak je, ale už po tom pátrat nebudu. Můžeš být opravdu šťastná za svůj vztah s bráchou. .
Tak snad se konečně najde někdo, kdo Ti odpoví na tvůj původní dotaz. Přeju krásný den Tobě a celé Tvé početné rodince .
No a teď bych se ráda vrátila ke svému původnímu dotazu - Partner duše. Má někdo z vás ve své blízkosti PD? Co to pro vás znamená?
Blízkou bytost, člověka, který je inspirací, někým, kdo vás nakopne už jen prostě proto že existuje, kde se nemusí používat žádné slova a najednou vás přepadne dokonalý klid, úleva, zapomínáte na sebe a jen cítite, že tady je to fajn. A nechcete se od toho člověka hnout, probouzí ve vás to nejlepší, dobíjí a nakopává.
Já měla tu "smůlu", že ... potkala jsem 2, třetí si nejsem jistá, oba byli lidé, kteří by mohli být mým partnerem. Do prvního jsem se zamilovala a dlouho, předlouho věřila, že takový člověk se potkává jednou za život. Věřila jsem tomu do té doby, než se objevil někdo jiný. To už mi začalo vrtat hlavou, oba jsou chlapi, jsou stejný i povahou? Nepřitahuje mě prostě jen určitý typ lidí? Jde o velmi různé lidi, ale efekt naprosto stejný. Ani jeden se mým partnerem nestal a dneska to nevidím jako životní katastrofu, partnerský svazek může být jednou z forem, ale zdaleka ne jedinou. Takže to vnímám jako obohacení, ohromnou příležitost se učit. Mám skvělého partnera a další blízké lidi okolo.
Trošku si nejsem jistá ještě jednou o sobou ženského pohlaví. I když se vídáme jednou za uherský rok, pořád si na sebe ten čas chvilku najdeme a vždycky je nám fajn, ale není to takové.
Stále ještě ale pořád nevím o co pořádně jde ... říkám jim blízké bytosti,
Já pod termínem partner duše spíše vnímám něco jako spřízněná duše - což je termín, který je mi bližší.
Jak jdeme po cestě svými životy, často se nám stává, že někteří jsou našimi častými souputníky. Tím pádem jsme něco jako "staří známí", už jste do jisté míry sehraní. Často tak vznikne ten pocit, že jsme potkali někoho, koho jako bychom už dávno znali, nebo se to stává v rámci příbuzenských vztahů. Je to fajn, takhle někoho kolem sebe mít, někdy jich může být i víc než jeden. Ale nehledej v tom nic víc
Četla jsem v nějaké knize, že často říkáme, že jsme někomu odpustili....A opravdu si to myslíme. A nakonec z nás vypadne : Ano, já jsem jí ( jemu ) odpustila, ale nezapomenu nikdy.
Eviku, přesně tak.
Odpustit je hrozně těžký, zvlášť, pokud se jedná o proces, ketrý pokračuje.
A přesně, proces, který musí pokračovat s tím, je objevování
vnitřní síly a moudrosti, která se s věcmi, co nám vadí vyrovná.
o.O.o
Děkuji Ti za Tvá slova.
o.O.o
Citace:
No a teď bych se ráda vrátila ke svému původnímu dotazu - Partner duše. Má někdo z vás ve své blízkosti PD? Co to pro vás znamená?
Teorií o partnerské duši či duchovních dvojčatech se objevilo mnoho už i tady na Reikiwebíku (či dříve na Reikiwebu). Možná stojí za to si připomenout, že vesměs jde o nalézání společných úrovní, společných témat s někým, koho jsme potkali a kdo nás zaujal. Teď to důležité: SPOLEČNÝCH TÉMAT Z MINULOSTI. Může to být o tom, jak společné "vzpomínky" vytváří pocit sounáležitosti. Ovšem sounáležitosti v minulosti, ne v přítomnosti.
Tvrdím, že tu nejsme proto, abychom vytvářeli konstrukce a spekulace o minulosti, ale žili přítomnost a dívali se do budoucnosti. Teorie podobného typu (hlavně o duchovních dvojčatech) až příliš často doprovází projevy manipulativního jednání.
Ahoj drako.Partner duše,záleží jak to myslíme.Já to chápu,jako karmický partner.Prostě s někým se potkáme jednou a už ho nikdy v dalších životech nepotkáme,byť by to byl náš nynější partner.A nebo se s někým potkáváme stále.Třeba já mám synovce a neteře a mezi nimy je krásně vidět,jak někteří jsou spolu jakoby spojeni a nezávisle na mně jedna léčitelka řekla,že dva ze tří sourozenců se mněli rádi už v minulém životě a je to vidět v jejich vzájemném vztahu.Já zase mám vlastní zkušenost,že když si máš s někým něco vyřešit,tak aniž to víš,vaše duše se přitahují a my řekneme,že nás osud svedl dohromady.Ale nemusí to být na celý život.Něco spolu vyřešíte,něco se stane a vy si klidně můžete jít každý svojí cestou.A nebo vás k sobě váže pouze jen láska a pak ta náklonnost přetrvá až tam nahoru.Někdy se tomu říká láska na první pohled,nebo úder bleskem.Znali to už naši předkové.Ale než zkoumat co bylo, je lepší si to vychutnávat teď a tady.Je důležité si prožívat každou chvilku štěstí.Uvědomovat si,co máme.I to,že máme svoje duchovní dvojče a nebo partnera duše.
Přesně jak to napsal Daman.Je to lákavé,zavání to něčím tajemným,ale nejdůležitější je stejně,jak se cítím teď.Nemůžeme žít z minulosti ani z budoucnosti.PŘECE NENÍ DŮLEŽITÉ,JESTLI MI JE NĚKDO SYMPATICKÝ Z TOHO A TOHO DŮVODU.Musím být rád,že takovýho člověka mám vedle sebe.
Blízkou bytost, člověka, který je inspirací, někým, kdo vás nakopne už jen prostě proto že existuje, kde se nemusí používat žádné slova a najednou vás přepadne dokonalý klid, úleva, zapomínáte na sebe a jen cítite, že tady je to fajn. A nechcete se od toho člověka hnout, probouzí ve vás to nejlepší, dobíjí a nakopává.
Díky Naryo, popsala jsi to výstižně, toto cítím často a vnímám to s tichou radostí jako dar. Možná i chápu, proč to tak máme, proč si nás syn vybral, ale ono to opravdu není důležité, důležité je žít tady a teď.
Díky všem ostatním za moudrá slova, určitě nebudu přeceňovat význam téhle informace, ať to je jak chce.
Nevím, jak to mají ostatní, ale pro mě jsou mí blízcí tím největším bohatstvím, děti darem a přátelé radostí. Tohle si uvědomuji stále silněji, přestože musím zrovínka vyčinit ratolestem za neohlášený pozdní příjezd ze školy To je prostě realita všedního dne
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
), okamžitě jsem tušila o kom je řeč a vše do sebe tak nějak zapadalo ( jémine...milenec to taky není 
). Potvrzení mé domněnky, že to je můj syn (21let) mě vlastně nepřekvapilo, vždy jsem si myslela, že máme zvláštní vztah máma - syn. Řekla bych, že na tisíc věcí máme jiný názor, ale na těch pár nejdůležitějších se shodnem bez vyjímky.
, ale to jen tak na okraj.
. Proč najednou posuzovat a srovnávat, věnovat víc pozornosti, když doposud to tak nebylo ?
.
To jsem máma, ale tím nechci zlehčovat vaše rady, my máme tři holky, dvojčata byla bonus, ta nejstarší už je z domu, takže nás je už jen pět. Synek je druhorozený a od peřinky jsem cítila, že je to nějak jinak, já se ho jeden čas skoro bála a nevěděla jsem proč, no svedla jsem to na hormonální bouři. Samozřejmě že ho poznamenalo, to že má tři ségry, které ho milují a hýčkají a on je ochraňuje a je velice pozorný k dívčím tématům, což oceňuje jeho přítelkyně. Netrávíme spolu moc času, zato dvojčata se od nás zatím skoro nehnou, i když nám v tom prváku trochu zvlčily 
Možná, že jsem v tomto životě začátečník, co se týče duchovna, ale mým dětem je dohromady 78 let a to je na získávání zkušenosti na poli rodičovství tak vysoká škola, ne 
Snad prolezu alespoň s odřenýma ušima 
To je prostě realita všedního dne