vztah - věřící versus nevěřící

[fdh]

Jaký máte názor na soužití dvou lidí - jeden věřící v Boha, druhý věřící, ale v Boha jakožto lásku a chápající Boha jako lásku, jako skutečnost, že Bůh je ve všem... Co vy na to? Máte svoji zkušenost?

[samanka]

Proč ne? Pokud jsou oba tolerantní k názorům a chápání světa toho druhého?
Ostatně tohle není přece případ věřící - nevěřící, ten druhý je přece věřící jen forma chápání Boha je trochu jiná.

šamanka

[Renata]

pokud si vše vyjasní a určí svoje hranice, představy o soužití na začátku vztahu, pak uvidí jasně hend, jestli to bude mít smysl žít spolu a nebo , pokud to bude chápáno ve stylu z obou stran "já ti dokážu že...", tak to funkční nebude. Stejně jako v jakémkoli jiném vztahu, kde víra nehraje až takovou roli. Konečně, víra je i to, že v nic nevěříme

[clovek]

Ahoj.Otázku bych položil jinak.Jste tolerantní.Klidně může být dán za vzor soužití anděla s ďáblem,když budou oba dva tolerantní.Když ani jeden z nich není fanatik.Je přece jasné,že každý jsme vyrůstali jinde,máme jiné zkušenosti a kdyby jsme byli stejní,tak by to asi byla nuda.Ale tebe nezajímala filozofie.Já jsem žil ještě mnoho let s někým,kdo nevěřil ač já sám jsem se stal věřícím.Vůbec nám to nevadilo.Já nemněl potřebu ji strašit peklem a ona nemněla potřebu mne zesmněšnovat a utahovat si ze mne,že jsem černokošiláč( to teď neberte doslovně).Když si jeden druhého váží,tak si tolerují svouje vyznání.A navíc.Je jedno,kde váš Bůh sídlí,vy máte jednu velkou společnou řeč a tou je Bůh.Můžete si spolu celý život povídat o tom,jak je krásný,kolik zázraků udělal podle bible a nebo jak je zázračný v tisíci podobách v přírodě.A ne aby jste dokazovali,že kde je zázračnější,ale aby jste oba dva ho tím chválily a jemu děkovali.První přikázání zní,věřiti v jednoho Boha budeš,druhé zní... a to platí u vás oby dvou.Tak co řešit.Spíš mne nutí se zamyslet,proč se na to ptáš.Tolerantní člověk toleruje a neptá se,zda je to dobře.Na to mi ale neodpovídéj.Nechci ani mi to nepřísluší toto vědět, z čí strany to jde.Držím ti každopádně palce.Bůh vám žehnéj.

[Annaka]

[rendyy]

Z vlastní zkušenosti, on je tam potom ještě takový rozměr, který s tou tolerancí zas tak moc nesouvisí.

Jestliže jsem věřící určitým způsobem, tak se můžu ptát: Bude můj partner schopen se mnou sdílet mé hluboké prožitky? Bude je schopen chápat?
Bude nám spolu dobře, i když to tak třeba nebude?
Také si to můžu otočit a ptát se, jestli já budu schopna chápat toho druhého, když třeba ještě ani pořádně nechápu to své...

A pak je tu další věc. Být věřící člověk znamená většinou být součástí i určitého společenství, které je podle víry cosi výjimečného, a když se tam sejdou ti správní lidé, tak to opravdu výjimečné a nenahraditelné je. A já bych si třeba moc přála, aby můj partner byl schopen jít do toho společenství se mnou, aby i on toho všeho mohl být součástí...
On ale třeba nemá vůbec zájem, nebo nechce... a ve mě je pak něco, co mě trhá na kusy a říkám si, jaké by to asi bylo, jak by to mohlo být krásné, když bychom tu cestu k Tomu, kterého nejvíc milujeme, měli více společnou....

Někdo to vydrží, někdo ne.... a někdy se stane zázrak....

Jako třeba tu u jedné paní. Moc milovala svého muže a přála si, aby i on měl k Bohu vztah, aby s ní alespoň někdy do společenství šel. Měla asi nějaké zdravotní problémy a Bůh jí skrze modlitbu pastora uzdravil. Poté otěhotněla, narodilo se jim krásné miminko a její manžel se tím vším tak proměnil, že teď chodí do církve spolu, jsou oba věřící a spokojení.

[clovek]

Ahoj.Teď nevím jak přesně napsat,co cítím,aby jste si to moc nevztahovali na sebe.V životě se občas dějí pohádky,viz ta paní a jak dnes s manželem chodí do kostela.Je to tak ojedinělí případ,že je to spíše pohádka.Ale každý to chce zažít.Já znám jinou pohádku.Po nepokojích věřících v Dilí a Karáčí přišli za Mahátmá Gándím zástupci znesvářených stran aby ho prosili,aby přestal držet hladovku,kterou vyhlásil na protest proti těmto násilnostem.Jeden muž mu pak řekl,že už je stejně prokletý a skončí v pekle,že nemá už naději.Zabíjel nepřátele,jejich manželky a jejich děti.Gándý mu odpověděl.Běž,najdi sirotka,který je opačné víry než ty.Který má stejnou víru jako mněli ty,které jsi za to zabíjel.Vezmi ho domů,prohlaš ho za svýho syna a upevňuj v něm jeho víru,nauč ho chodit do jejich kostelů.Vychovéj ho ve stylu jejich víry a bude ti odpuštěno.Vychovéj dítě svých nepřátel v jejich víře a bude ti odpuštěno.
Člověk když chce,tak může všechno,ale musí chtít oba dva.Nezáleží vůbec na tom, jaký kdo je,jak byl vychovaný,ale záleží na tom,jak si kdo koho váží a jak dokáží spolu komunikovat,pomáhat si a vážit si jeden druhého.Společné zájmy to podporují.Ještě důležitá informace a asi vás sklamu.Sdílet hluboký nota bene náboženský prožitek jde jen muž muž nebo žena žena.Každý jsme nastaven na jiný druh vnímání.Můžeme si spolu o tom povídat,ale chlap to bere hlavou a žena srdcem.Je nás málo chlapů,kteří dokáží myslet i srdcem.Další jedna z pohádek,že splyneme v jedno tělo.Je to jako nomáda,bílá a černá ale nikdy to nemůžete smíchat na šedou,už to nebude nomáda ale špinavá louže.Tak moc bych vám to přál,ale něco tu nehraje,tak moc bych vám to přál,kde jsou však vaše naděje,zní tu jen falešný tón,vašich pochybností,a nebo se mýlím a ohluchl jsem,kéž by to tak bylo a slunce i zítra osvítilo naše břehy.

[Annaka]

[Ella]

nejsem křesťan ani budhista a možná proto jsem nad otázkou, zda můžou spolu žít lidé různé víry překvapená. Nikdy mě nenapadlo, že by otázka víry mohla ve vztahu hrát nějakou roli. Pokud si křesťan začne vztah s někým, kdo podle něho spěje do pekla, s jakými představami tak činí? Že ho bude systematicky nahlodávat a předělávat k obrazu svému? Toto není rovnocený vztah a člověk, který do něho jde s takovouto představou buď předtím žádný vztah neměl, nebo je to věčný hledač někoho, kdo si to nechá líbit. Člověk, který přemýšlí, nemůže přece žádné náboženství brát jako dogma, nebo může??? Pak mezi lidmi ve vztahu neleží Bůh, ale jen politika a lidská netolerance. (už to, že si někdo může myslet, že člověk, který nevyznává jeho víru, přijde do pekla. neudržuje si pak tu svou víru pouze ze strachu, aby on sám neskončil v pekle?)
To je můj názor. Třeba mě někdo přesvědčí, že se mýlím, doufám ovšem, že ne.
Bůh je laskavý ke všem, problémy tohoto typu si utváříme jen my sami.

[rendyy]

Mahátma Gándhí také prý řekl: "Když bych neznal křesťany, stal bych se křesťanem...."

[Narya]

Křesťanství především tradičním podání je systematizovaná forma návyku na Boha a jednu knihu, ve které pokud něco není, tak to něco je špatně, v lepším případě od ďábla.
Stejný návyk je víra v mnohobožství, v sílu rozumu, marxismus-leninismus.

Prostě jiné úhly pohledu na svět. Jde o to, jak se s tím poperou ti dva a kdo všechno jim do toho bude mluvit a co kde povolovat a zakazovat. Jaké zásady budou pro ně ty důležité a proč. Bude ten věřící dělat něco jen proto, že mu to řekl kněz, nebo proto, že si to procítil a s tou hodnotou, zásadou se opravdu stotožňuje, přijal ji jako zralý člověk, nebo někdy v dětství na hodině náboženství od paní katechetky.

Trošku blbé je, že co se týče všeho okolo vztahů má křesťanství hoodně silné, zakořeněné názory na to co by se mělo, nemělo ...a to může být hodně problém. V tom lpění na těch zásadách, minimum prostoru pro zjištění, že ti druzí to vlastně zas až tak jinak nemají a rozdíly jsou jen v tradici a a slovech kterými to popisujeme.
M.

[Lendulka]

Tedy já osobně z vlastní zkušenosti...... každý to může mít jinak.....myslím si, že je to jedno, že je to o osobnostech těch dvou lidí.

Ať si vezmu jakoukoli kombinaci -
oba věřící stejnou vírou,
oba věřící, ale každý po svém,
ona věřící, on nevěřící,
on věřící, ona nevěřící,
oba nevěřící,
vždycky mi z toho vychází, že je to o toleranci a pochopení jeden druhého. Snaha nepředělávat jeden druhého...nevnucovat mu svou pravdu....

Nikde není záruka, že ten vztah bude fungovat a nikde není psáno, že nebude.
Není záruka šťastného soužití ani to, jestli jsou oba "stejně" věřící a navštěvují společně bohoslužby-shromáždění či jinak nazvané. I tam dochází k rozpadům vztahů, či k hádkám a nepochopení. A naopak znám vztahy, kde je "světonázor" těch dvou rozdílný a přesto jsou jak dvě hrdličky............

Takže podle mě je to o lidech a ne o víře.

[Zbultran]

Tak pod to, co napsala Lendulka, bych se rad podepsal

Je to presne tak. Znam pripady vericich lidi, kterym to doma neklapalo a pak pouzivali svou viru (doktrinu), aby jeden na druheho poukazovali, ze ten druhy dela tohle (myslim veci veroucne) spatne nebo nedostatecne ...

Navic mam pocit, ze clovek ktery je fanaticky a ma velkou kazatelskou tendenci, si sam neni v te sve vire moc jisty a tim kazanim a presvedcovanim navenek se ve sve vire utvrzuje.

Vsimnete si, ze cerstvi konvertite jsou fanatictejsi nez dlouhodobe praktikujici. A ti dlouhodobe praktikujici uz to maji tak nejak zvnitrnele a taky vi, ze az budou jednou stat pred Panembohem, budou tam stat sami a nikdo jim nemuze pomoci.

I kdyz partner, ktery te chape a nehaze ti klacky pod nohy, je pro zivot tak nejak prijemnejsi.

[Damao]

Lendulko, napsalas to skvěle, plně souhlasím. Pokud to někde nefunguje, bylo by dobré uvědomit si, kdo z partnerů inklinuje k ovládacím schematům a udělat všechno pro to, aby ovládání bylo nahrazeno komunikací.