Úcta k rodičům

[samanka]

Dzarmi: taky už jsem mockrát nad tím přemýšlela a ptala se lidí: jestli vlastně ti hodní a ideální rodiče někde existují. Ale asi je fakt, že pokud takové rodiny jsou, tak jejich děti nemají potřebu jezdit po akcích a něco řešit. Proto ve všech ezotericko - duchovních aktivitách figurují jen jedinci s nákladem problémů k řešení. Už jsem to tu několikrát psala, že když jedna žena na semináři řekla: nemám žádný problém, jen jsem přišla pobýt, nikdo nechápal a nevěřil svým uším. Bylo to krásné zjevení.
Ojedinělé.

šamanka
Joooo teď to vlastně bude Damao se ženou, přece!

[Lightworker]

[smart]

[Dzarmi]

[Damao]

[toora]

[clovek]

Ahoj lidičky.Teď moje otřepané fráze smněřuji ke všem,nikoliv k jednotlivcům,aby všichni jeden z nás nazapomněli...Soudit je tak lehké,házet vinu na druhé je bolest celého lidského pokolení..
Všichni víme,že MY JSME SI VYBRALI RODIČE PŘED NAROZENÍM,TAK KOHO SOUDÍME.SEBE.TAK PROČ VINIT DRUHÉ.My jsme si vybrali přesně takové,které nam dají zažít to,co jsme si přišli odžít.
Je jednoduché říci ty jsi blebec,nic neumíš.Ale zeptéj se ho,jestli se našel někdo,kdo by ho to naučil.PAK KDO JE TEN BLBEC.Jestli rodiče byli vychovávání bez citu a přísnosti,v duchu nějaké společensky přijatelné morálky,tak jak jinak mají vychovávat své děti.Jejich rodiče jim byli aspoň z počátku vzorem a tisíckrát opakovaný model chování jim vypěstuje podmíněný reflex a oni budou úplně stejně vychovávat své děti.Pak tedy neodsuzuj rodiče,ale prarodiče.Jenže je ovlivnila církev,tvrdila,že vše nečisté pochází od ďábla a ten se musí vykořenit a proto trestala,byla bezcitná.Tak koho vinit,církev...Proč,když JÁ SI SVÉ RODIČE VYBRAL PŘED NAROZENÍM...
Já vím,že nejtěžší je odpustit svým nejbižším a nejtěžší je odpustit tomu nejbižšímu a to jsem já sám.Ale teprvek dyž odpustíme sobě zjistíme,že nebylo co odpouštět.Copak mohu něco odpustit někomu,kdo se mne snažil chránit a zachránit před světem,pře zlem před šibenicí.Že zvolil pro mne nepřijatelnou metodu.A v tomto okamžiku si musím uvědomit,že to byla ta nejlepší metoda,protože mi pomohla pochopit,co já nikdy nebudu tpolerovat.Ukázala mi jasně hranici co ano a co né.Copak bez tmy bych někdy pochopil,co je světlo.Je třeba opustit emoce,logiku, strach a jen se ptát v klidu svého srdce.A ono zná odpověď.Ale kdo znás dokáže být tak v klidu,aby ho uslyšel.Copak lidé nemilovali své děti,které byli podle jejich dobových zvyklostí posedlé ďáblem.Milovali je tak,že je byli schopni obětovat při vyháhění ďábla z těla.Zachránili jejich duši.Kdo ví...
Já z vlastní zkušenosti vím,že čím více dítě vystavuji tvrdému životu,realitě,nemají často co jíst,jsou trestáni za něco za co nemůžou,trpí mnohdy i jinak milují své rodiče více,než ty děti,které mají první a poslední a pak svému rodiči,který je bezmocný a nemocný nepodají ani vodu.Proč,vždyť byli naučený,že oni mají brát a né dávat....Kdo ví..
To nejtěžší je nesoudit...

[clovek]

Ahoj šamanko.Takový ideální rodiče jsem mněl já.Nebyl to nikdy med,hodně jsme si prožili,hodně jsme si odžili ale důležité je,že já je nesoudím.Já jim děkuji,že mne vychovali,že mne moje maminka přivedla v bolestech na svět.Ona byla ta,co pro mne trpěla a celý svůj život trpěla spoečně s námi,když jsme mněli trable,s námi všemi 6 dětmi.Oba dva rodiče museli souhlasit s tím,že nás přivedou na svět.A zbytek je v nás,jak mi je chceme posuzovat,jak mi je vidíme,jak mi jsme na ně přísní,jak mi do nich promítáme naše tužby a přání,jak mi je posuzujeme skrze naše zkušenosti.Ale kolik knížek o výchově znali oni ve svý době,kolik knížek o výchově známe mi.A kdo znás vychovává děti k obrazu svému,kdo z nás ví nejlépe jak a co udělat aby nebyl feťák.ALE CO KDYŽ ON JÍM MÁ BÝT. Já mněl ideální rodiče a děkuji za ně bohu.Dal mi přesně takový,jaký jsem potřeboval.Když nic jinýho,tak za to,že jsem se narodil a ještě dýchám,za to jim nepřestanu být vděčný do konce života.Vždy je to jen o tom co chci vidět a co přijmu.Vím co je to hlad,vím co je to dřina,vím co je to strach,vím co je to nenávist,vím co je to láska,vím co je to bolest a hlavně nezapomínám kdo mne to naučil...

[clovek]

Rigi děkuji ti.Donutil jsi mne zamyslet se nad tím,co je smysl života.
Každý jeden mistr nás učí,neodsuzuj,ale přijíméj.Neposuzuj ale snaž se pochopit a přijmout.U cizích to jde snáze,ale u rodičů tam je ten prubířský kámen.Neodsuzujme ale přijímejme jejich dar,dar poznání,že nemáme soudit ale přijmout a odpouštět stejně jak odpouští i nám a bude nám odpuštěno až na věky...Není vůbec důležité kolik mám odpustit,kolik mám pochopit,zda mám znát jednotlivé důvody...Copak musím znát všechny lidi a jejich celý život abych jim odpustil.A nebo jako ty,znát z jejich dlouhýho třeba šedesáti letýho života jen část,třeba sedumnáct let a pak je za tu část celý odsoudit.Koho tím trestáme,vždy jen sebe.Věř mi,není vina není co odpouštět a jen si přeji,aby i tobě a vám všem bylo dopřáno prozření.Dnes večer se za vás pomodlím i za svého žijícího i mrtvého rodiče.Ani já je nemám úplně vyřešené,emočně,ale dnes už vím,že není co odpouštět a není viny.To vše je jen mája,jen pouhé výplody mého chorého mozku,který jim přikládal věci,které ale ve skutečnosti,v té duchovní skutečnosti neobstáli ani lehký vánek mého dechu a rozplynuly se.Dnes jsem se musel rozepsat,protože kdo nepřijme své rodiče,sourozence tak jak chce přijmout cizí lidi do svého srdce.Ty nejbližší nám nejvíce ubližují,než si uvědomíme že to je jen závoj mlhy před naším zrakem,mája zahalující naše vědomí,že to nejsme mi ani oni...je to jen učení ve škole života.jen školné je vysoké..

[Lendulka]

Prosím tě, člověku, co je to mája? Tenhle pojem neznám a nevím, co si pod tím představit.
Děkuji

[Dzarmi]

Hehe,tak jsem náhodou našla video dítěte,které si pláčem......doplňte si sami.

http://www.super.cz/vtipky/14755-maly-simulant.html


Džarmí

[Lendulka]

Tatínek natáčí, maminka a pes věrně následují.......... a dítě........ vynucuje si........ ale něco mu chybí.......... že by chtělo pochovat, uklidnit? Je to zároveň legrační a zároveň smutné.

[clovek]

Ahoj.Lendulko,možná to nepíšu přesně,ale MÁJA je v sanskrtu něco jako sen,představa,iluze.Něco co se zdá,ale je to jen zdání,je to sen který se rozplyne.
Když vidím dítě jak pláče a něco mu chybí,něco si vynucuje,tak vlastně hodnotím.Já vidím dítě že pláče.A zkoumám sebe,jak to na mne působí.Nehodnotím jeho,ale sebe.Jeho nemohu zmněnit,ale sebe ano.
Vrátím se ještě k tomu hodnocení rodičů.ZÁLEŽÍ JEN NA MNĚ,JAKÉ MÍSTO JIM DÁM VE SVÉM SRDCI.jE TO JEN MÁ VOLBA A NÉ JEJICH ZÁSLUHA.

[Rigi]

Velmi zajímavá diskuse se rozproudila, co jsem tu nebyla. Pravdou je, že na mě nenávist sedí jako obrovský balvan. Jakmile na mě máma promluví, okamžitě mi vyjede její odpudivé chování a já se podle toho začnu chovat. Někdy se ovládnu, někdy ne. Přijde mi, že kdykoliv mě vytočí, má z toho obrovskou radost a nasaje energii z hádky. Zatímco třeba doma ležela, po naší "diskusi" lítá jako čamrda po zahradě. Přijde mi, že vyvolává hádky schválně, je to možné?

[Ziki]

Ahoj,
jasně že je to možné. Někteří lidé ti takhle sají enegii. A potřebují tu hutnou, takže tě musí nejdříve rozčílit, aby dostali co chtějí.