je to možná i o tom, že to co je v tobě "dobrého", tak přehlížíš, neceníš si toho, neusznáváš to,bereš to jako samozřejmost nebo si to nejsi schopen uvědomit a to co vidíš u druhých tě oslovuje víc. Koukáš co má a používá druhý ve své výbavě na životní pouťi a do svého kufru se svou výbavou jsi mrknul jen povrchně a tak ani nevíš co tam máš, něco jsi zkusil jen halabala a něco používáš ve svůj neprospěch.
Problém je jak máme sebe sami rádi, jak se přijímáme, jak jsme se sebou spokojeni. Je to o našem očekávání, že nás druzí mají mít rádi nějak, tak jak bychom chtěli my a nevidíme to, že nás mají rádi , ale jinak než chceme my, takže máme za to že nás nemilují.
Očekáváme. Dáváme podmínky. Nedokážeme přijímat to co je, jsme neustále nespokojení. Hledáme a hledáme, něco dostaneme a v tu ránu chceme něco jiného, máme za to, že to co nám chybí je klíčem k našemu štěstí. Pak to dostaneme a zjistíme, že žádné štěstí se nekoná, že to není ono co jsme si mysleli a tak hledáme dál. Ale dokud nebudeme umět mít rádi sami sebe, mít sebe v úctě, ctít sebe, svůj životní prostor, názory, možnosti, schopnosti a přijámat se takoví jací jsme, budeme se sebou spokojení, tak stejně budeme vnímat druhé bytosti a tak budeme pořád hledat a hledat a vzdychat a vzdychat . A to není o lásce.
Zaslal: čt březen 05, 2009 8:33 pm Předmět: Re: Co vy na to?
fdh napsal:
...tak nějak se mi zdá, že na tom něco bude... a zvlášť když se zamýšlím nad tím, že stále chci někoho koho nemůžu mít a ti co mě milují, ty odmítám...co vy, jaký na to máte názor či zkušenost?
Zaslal: čt březen 05, 2009 11:29 pm Předmět: Re: Co vy na to?
fdh napsal:
Milujeme ty co nás odmítají, odmítáme ty co nás milují...
tak nějak se mi zdá, že na tom něco bude... a zvlášť když se zamýšlím nad tím, že stále chci někoho koho nemůžu mít a ti co mě milují, ty odmítám...
co vy, jaký na to máte názor či zkušenost?
Předem se omlouvám, budou-li má slova znít tvrdě. Je to jako s napravenými kuřáky. Sám jsem tím syndromem trpěl. Pocit, že když jsem zažíval něčí lásku, že TO NENÍ ONO, JE TO MOC SNADNÉ, zatím co jsem byl schopen silně prožívat vztah k jiné, která byla vzdááálená a zdánlivě nedosažitelná.
Dnes jsem si to pro sebe dešifroval jako strach ze selhání. Ono je poměrně snadnější někoho dobývat, než naplno vztah žít. Když někoho dobýváte, tak v podstatě nemůžete nic ztratit, když se to nepovede a je to tááák romantické.
Reálnné partnerství vyžaduje mnohem, mnohem víc. Sílu za oba, když ten druhý potřebuje podpořit, odpovědnost za sebe - to je snad ten největší kámen úrazu - odpovědnost sám za sebe.
Stručně napíšu, co mi pomohlo najít - ne jen východisko, ale skutečné reálné řešení. Převzít odpovědnost sám za sebe, postavit se na vlastní nohy. Být sám sobě partnerem - nepotřebovat nikoho, aby mě chlácholil a utěšoval. Vytvořit tím kolem sebe bezpečný prostor, ve kterém mohu - až se zabydlím - nabídnout místo vedle sebe ještě někomu jinému. Ne jako ošetřovaný, ani jako ošetřovatel. Místo pro rovnocenného partnera.
Takže - když to vezmu stručně - je třeba začít tou odpovědností za sebe sama. Vyrovnat vnitřní polarity: vnitřní muž - vnitřní žena....
Je toho samozřejmě více - hodně se toho vztahuje také k vyrovnaným vztahům k rodičům atd atd. - koho to zajímá a opravdu potřebuje pomoc, tak ať si najde na www.centrumkruh.cz terapeutický seminář Vnitřní muž - vnitřní žena - terapie partnerství v srpnu v Koutech nad Desnou. Rád se mu budu týden intenzivně věnovat.
Toto je můj "výtvor" starý rok a půl....... Dneska už to mám zaplať pánbůh jinak.... Tak jen pro pobavení
Homo sapiens sapiens - čili člověk nespokojený
Když má ženská rovný vlasy- chce mít vlnitý.
Když má vlnitý- chce mít rovný.
Když má malý prsa- chce větší.
Když má velký prsa- chce menší.
Když má doma kliďase- je s ním prý nuda.
Když má chlapa do větru- chce kliďase.
Chlapi moc svoje vlasy ani prsa neřeší.
Když mají doma ženskou, která je do větru- přizpůsobí se jejímu tempu, ale touží podvědomě po klidu.
Když mají doma puťku domácí, koukají s obdivem po těch "akčních".
Když jim doma ženská po dětech, který jí udělají, přibere- koukají po hubených babách.
Když je jejich ženská jednoduchá- obdivují ty chytré v okolí.
Když je jejich ženská mooooc chytrá, připadají si blbě.
Děti sousedů jsou nějak vychovanější.
Děti sousedů se líp učí.
Děti sousedů určitě neodmlouvají.
Děti sousedů mají zaručeně lehčí pubertu.
Jo, miláčku a jiné ženské mají doma líp uklizeno, co jsi dělala celý den?
Kurník, já chci normálního chlapa, kterýmu bude jedno jak vypadám, ale nebude mu jedno, co mám v srdci a v hlavě.
Chlapa, kterej bude spokojenej s tím, co má a nebude koukat jinde, kde to mají "zaručeně" lepší.
Když poslouchám lidi v mém okolí tak se mi chce brečet a zvracet zároveň.
Do prdele práce.
PS: Dneska už mám toho chlapa, kterej je spokojenej s tím, co má...hhihihi
Chtít někoho, kdo je nedosažitelný může mít svoje důvody: nehrozí nebezpečí ublížení si, člověk si může stavět vzdušné zámky coby kdyby, je to velice bezpečná a neškodná situace. Navíc nedosažitelný partner nás nebude omezovat, zasahovat do našeho času a prostoru, navíc nemusíme být zklamáni realitou, která v soužití s reálným partnerem přirozeně nastane. Je to taková virtuální realita. Nemusíme do vztahu nic investovat.
Taky v tom může být určitý druh pohrdání tím "obyčejným" co se nám nabízí a touhá po něčem "fakt super, nad čím budou kamarádi padat na zadek" - což je taková současná mužská móda.
Damao a Šamanko to se děje na podvědomé úrovni??
Nu také mam takovou zkušenost že se do sebe navzájem zamilovávají lidé,ehm Jablkoň o tom moc hezky zpívá,hehe.Bára miluje Káju ,já zase miluju jí,Kája je blázen do Kláry a Klára o Pepovi sní.....Pepa pouze a výhradně ve mě vidí svou jedinou .......
Jak se třeba stane to,že se zamilujeme do protějšku,který pak představuje jednoho z našich rodičů?Na čem je totok založeno?Ehm konkrétněji prosím než že je nám do cesty poslán partner s vlastností otce,za kterou se na něj zlobíme,aby jsme si to už konečně vyřešili,když toho nejme schopni přímo vůči otci a nebo prostě si ho přitááhnem,rodinná karma,však víte,nějak nevím,co se pod těmito vysvětleními skrývá.
Přitahujeme partnery z různých důvodů,nikdy ne náhodou.
Přijde mi,že vaše vysvětlení vyznělo trochu víc přes mozek,než přes to ostatní.Ale mi se zamilováváme,tedy myslím to spontánní zamilování,bez zjevných důvodů.Prostě nás nějací lidé přitahují a někteří ne.Většinou jsme přitahování ke stejným lidem dokola,pokud u sebe nic moc neměníme ve vztahu k sobě a rodině a jedeme si docela podobné vztahy.Jaké elementy to působí,že nás to tak hezky spojuje a mi nějak víme,že se máme zamilovat právě do té osůbky,protože nám nese nějaké poselství?
Ahojenky, jakmile se opravdu zamiluju ve smyslu chemie, kdy to cítím v celém těle a zastaví se dech, jedná se o oboustranný pocit. Tato zamilovanost je nádherná. Přitáhnu si vše, kde se nacházím. Wow wow.
Láska ve smyslu přijímání, dávání , podpory atakdále je dalším stadiem, ke kterému může či nemusí dojít. Chtění - ve smyslu zamilování se do osoby, která mě vnímá kamarádsky či vůbec - tam mám jiné energie. Hodně jsem prožívala na základce... Jinak se mi líbí věta - Sobě neutečeš, takže pádit ze vztahu jinam a nemerknout se na mé věci - to je ukvapenost. Někdy ale nepoznám, kdy už je vztah na ústupu. To je jiné téma. Krásnou sobotu, M.
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
je to možná i o tom, že to co je v tobě "dobrého", tak přehlížíš, neceníš si toho, neusznáváš to,bereš to jako samozřejmost nebo si to nejsi schopen uvědomit a to co vidíš u druhých tě oslovuje víc. Koukáš co má a používá druhý ve své výbavě na životní pouťi a do svého kufru se svou výbavou jsi mrknul jen povrchně a tak ani nevíš co tam máš, něco jsi zkusil jen halabala a něco používáš ve svůj neprospěch.
A to není o lásce.
