Zaslal: st únor 25, 2009 7:23 pm Předmět: nepříjemný pocity
copak nemá člověk srovnaný, když se po rozchodu s přítelkyní rozklepe pokaždé když k ní má jet nebo když ji vidí... jedná se spíš o setkání než jenom pomyšlení, pokud není fyzické setkání nic se neděje....
před setkáním přijde nervozita, srdíčko buší jak o závod, nepříjemný pocity a tak... (podotýkám, že bych za ní nejel kdybych nemusel... )
máte s podobnou věcí zkušenost? co se děje? proč tomu tak je?
Zdravím Tě,
majiteli pocitů.
Mohou mít tisíce zkušeností, budou je mít jen se sebou samými.
Tvé pocity k té konkrétní osobě, jsou jen a jen Tvými a rozkódovat
touhou po pravdě, je musíš zas jen a jen ty sám.
Chceš-li náplast, jen takové nějaké rychlé - Aha, ano, tak to mám tak nějak podobně, jak někdo,
kdo mi tu odepíše, tak budeš mít náplast na ráně mokvající. Rána je Tvá, náplast cizí, na vlastní ránu jsou vlastní postupy oprav.
Moment vsuvka:
A ne, že mi tu miláčkové budete vyprávět o tom, že rána jako rána a náplasti jako náplasti - toto jsou příměry a patří aplikovat směrem příměru, ne na něm stavět protitahy, hi hi hi - to nepatřilo Tobě, ale nějakým mým kamarádům tady, kteří ani neví, že mne vlastně znají,
o to větší mám radost, jak utkvěle se se mnou přou.
Takže zpět k Tobě:
Všechny pocity co cítíš jsou schopny odpovědět Tobě, ale zase jen a jen Tobě samému, proč jsou a kvůli čemu vznikly, či vznikají na základě restimulantu - osobního setkání s tou ženou. Konkrétní ženou.
Zeptej se srdce, všech aspektů, které tě v ten moment zužují.
Jen jediné je u tohoto rozhovoru podmínkou - sebeupřímnost.
Ne, není tam jediné, chce to více aspektů - sebeupřímnost, akceptace, že chci znát pravdu svého těla, duše a ducha, ať je jakákoliv a že mám nástroje jakými ji vyzvednu a jakými ji přijmu.
Dostatek sebelásky, tak akorát, abych si dal ten dar - život v pravdě a lásce, protože nejtěžší je pracovat s těmi, kteří si myslí, že si něco nezaslouží.
Přeji Ti, ať najdeš Svoje konkrétno o dané věci, nevstoupíš víckrát do jedné řeky, ani sám ve svém životě ne, natož aby druhé řeky mohly vypovídat o Tvém proudu - to nelze.
Nanejvýš sokol, ten kdo dokáže jim být, nad řeku Tvoji vzletí
a provede Tě - zmítajícího se v tom místě v peřeji, tím, že ukazuje to, co nevidíš, jelikož jsi v ten moment v emočním boji sám se sebou. Až emoční vlny opadnou, uzříš pravdu pod hladinou vody, pod hladinou vlastního povrchu.
Rozumíš mi? Hezký život přeji a jak je mým zvykem křídly Isidy objímám - Lomikámen.
Návod cesty - každý pocit má své jméno. Když strhne tě peřej emocí a vjemů, opačná cesta je než v běžném světě, ne rychle přejet, ale zpomalit, tak po krůčcích malých, když tok kol tebe se žene, jsi schopen
zkonkrétnit jeho jednotlivé složky, které Ti dohromady dají pochopení situace. Tak.
Znám. Mám podobnou zkušenost fdf, vyvstalo to z konfliku dlouho před reiki, takže si myslím, že to s ním nemá přímou souvislost. Po zasvěcení do reiki se intenzita a prudkost takových stavů trošku zmenšila a pozvolna stále zmenšuje v souvislosti s tím, jak na tento vztah nahlížím dnes.
Objevuje se to i tehdy, kdy na toho člověka jenom pomyslím, natož když jsem v jeho přítomnosti. Někdy mi tyhle zablokované pocity vylejzaj dost často, nejspíš proto, abych je zpracovala, pokouším se to nějak přijmout nebo překousat, vydejchat, jde to pomalu, není to příjemné ale vrací se to s čím dál menší intenzitou, alespoň se mi to zdá.
Ale něco se s tím stejně děje, jako-by to reiki pozvolna rozmělňovalo a odnášelo pryč.
copak nemá člověk srovnaný, když se po rozchodu s přítelkyní rozklepe pokaždé když k ní má jet nebo když ji vidí... jedná se spíš o setkání než jenom pomyšlení, pokud není fyzické setkání nic se neděje....
před setkáním přijde nervozita, srdíčko buší jak o závod, nepříjemný pocity a tak... (podotýkám, že bych za ní nejel kdybych nemusel... )
máte s podobnou věcí zkušenost? co se děje? proč tomu tak je?
Možná, že po rozchodu, po tom prvotním pocitu svobody, volnosti a nespoutanosti jsi začal pochybovat o správnosti toho rozhodnutí. Možná, že jsi přišel na to, že ten rozchod nebyl tak zrovna košér. Zkusil sis procítit, při čem ti tak buší srdíčko ?
Může to být tím, že nemáš moc čisté svědomí, že s rozchodem si se unáhlil a rád bys to vrátil zpět. Jenomže ti v tom brání hrdost. Možná bys chtěl, ale nedokážeš udělat první krok, protože něco tam drhne.
Citace:
jedná se spíš o setkání než jenom pomyšlení, pokud není fyzické setkání nic se neděje....
Musel by ses jí podívat do očí, a to je těžké při špatném svědomí...Je možné, že jste si dali na nějaký čas oddech a ty jsi mezitím přišel na to, že se k ní už nechceš vrátit. že rozchod je definitivní. A nejde ti to prostě vyslovit.
A nebo to může být i naopak. Když jí uvidíš, rozbuší se ti srdce proto, že i když jste vztah ukončili , uvědomil sis, že jí máš stále rád . To, co ti rozbuší srdce, je láska. A třeba si to nechceš připustit. Protože jednou jsi se prostě rozešel a basta!!! Takže příčinou mohou být pochybnosti.
K fdb:
Cítím, že za tím může být pocit nedokončené komunikace mezi Tebou a partnerkou. Jakoby něco nebylo ještě řečeno, vysloveno, tak jasně, abys dokázal za tím vším udělat tlustou čáru.
Nemusíš to udělat v kontaktu s ní. Stačí, když si nejlépe večer v meditaci představíš svoji partnerku, jak oba sedíte proti sobě, a když jí takto - virtuálně" řekneš následující:
1) ocenění, co setkání s ní a čas strávený s ní přinesl Tobě nového a pozitivního - POZOR: žádné jízlivosti!
2) co ses naučil (i z toho, jak a proč jste se rozešli) - pohled z určitého odstupu
3) přání do budoucna - co přeješ jí i sobě
Hodně síly a mír do Tvého srdce.
Tak jak píše Damao to cítím taky,úplně.Mám podobnou zkušenost s velmi blízkým člověkem.Vždy,když vzájemně tzv,,narazíme"a daný problém neodtáhneme do konce,vždy jdu na další setkání s křečí kolem žaludku
a klepou se mi ruce.A pokaždý přijde úleva,když si vše vyříkáme,dojdeme ke kompromisu,prostě to celé vyčistíme.Můj problém je ten,že se mi těžko žije v konfliktu.i v malinkým,s lidmi,k nimž mám hodně blízko.A není-li dotyčný tak vnímavý na nesoulad jako já,či-li zas až takový problém ve věci nevidí,což taky bývá ,tak jen řeším,řeším,řeším a trápím se a...a jen si řeknu,,když tě to holka baví..."
Opravdu,nejlépe pomáhá komunikace a mluvit a mluvit a to staré usazené vymést.Z vlastní zkušenosti
PS:radím,ale stejně podobné opět řeším
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.