Zaslal: ne únor 22, 2009 10:02 pm Předmět: Cesta od Brandon Bays
Krásný večer, četl nebo podstoupil někdo z vás Cestu od Brandon Bays??
Mně se dostala do rukou kniha od mé kamarádky,která Cestou prošla osobně.Kniha je to velmi poutavá a je tam i návod na odstraněné emocionálních i fyzických bloků.Sama jsem zkoušela samu sebe provést přes vrstvy emocí až ke své podstatě,ale selhala jsem Odlupovala jsem pár vrstev,ale nepodařilo se mi dostat ke Zdroji. Je to tím,že na to nejsem třeba ještě připravená??
dostala ses jen tam, na co jsi byla schopna sama se dostat. Pokud by tě vedl někdo druhý, spojily by se vaše síly, pokud by tedy nebyl momentálně oslaben nějakým stresem a starostmi a pak by ses možná dostala ještě hloub. Pochval se za to co jsi dosáhla, však už jen pustit se do toho je odvaha a krok vpřed. A problém vyřešíš vždy jen do takové úrovně, na kterou jsi nazrálá ji vnímat a pochopit. Až se naučíš žít podle nového poznání, které ti ta Cesta poskytla a díky které sis vytvořila nějaká nová pravidla v životě, tak pak nazraje čas a půjdeš zas kousek hloub. Takže opravdu, místo zklamání, poděkuj si, udělala jsi hodně velký kus práce. Někdo jen čte a hledá vně sebe, tys dokázala na tom začít sama pracovat a to je přece nádherné a opravdu smysluplné rozhodnutí a velká práce. Vždyť to opravdu chce velkou odvahu rozhodnout se hrabat se ve vlastních bolestech, selháních a objevovat, že nejsme tak ideální jak bychom se rádi viděli a nebo jak se prezentujeme před okolím.
Ale nemyslím, že je nutné kopírovat návod Brandon Bays. Stačí jen opravdu chtít, nemyslím hubou ale srdcem, cele, zkrátka celou svou bytostí a pak se stačí ztišit a naladit se na cokoli- místo na těle, pocit, událost a čekat a odpovědi k tobě začnou přicházet. Ale vždy "jen" do úrovně, kterou jsi schopna pochopit. To jen píšu v uvozovkách ale tím že odstraníš byť jeden malilinkatý kamínek z té zdi strachu, bolesti a pod., tím jsi udělala první a ten nejdůležitější krok k jejímu odstranění.
Ahoj Renatko, díky za povzbuzující slova, ani nevíš co to pro mě znamená. Jen po mém experimentu mi zbyla na prsou jakási tíha,zřejmě nedořešené emoce a nějak se s tím nedokážu vypořádat.Ale snad to časem dozraje a já pochopím,proč tomu tak bylo. Díííky
někdy stačí nebát se do těch emocí nakouknout, dotknout se a pojmenovat je a pak se sputí uvolňující slzy a to pravé pojmenování věci, stavu a víc nebo míň si pobrečet. A konečně v jedný písničce se zpívá : "Prohrát není žádná hanba...." Ta tíha, to je přece tvoje dílo, tak jedině ty to rozpustíš tím, že tý tíze řekneš: "Holka jedna těžká, rozpoučtím tě láskou, odpouštím si, miluju se, přijímám se....." a to opakovat pořád dokola s pocitem, že to říkáš do tý tíhy. Jde to, znám to a vyzkoušela jsem to,jedině ty sama můžeš nejlíp porozumět tomu strachu, který tu tíhu léta vyráběl a který je vlastně tvým majetkem. Takže ty se můžeš rozhodnout, jestli ten strach budeš kopat a bušit do něj a nebo ho jak malý dítě přijmeš s pochopením, že holt jsi něco neuměla řešit líp a malý dítě potřebuje pohladit, pofoukat a a přijmout takový jaký je a pak, když je pofoukáno, můžeš rozhodnout, co a jak změnit, co dělat.
Tak jen tak dál
takže ten hlavní důvod proč je dobrý to dělat ve 2 je, že se člověk nemusí dopstat až k tomu Zdroji? Já jsem se právě taky chystala zkusit to sama, protože nevím, komu bych řekla.... no a tak to asi zkusím a budu to brát tak jak zde bylo psáno. že pokud se nedostanu až úplně "dovnitř" tak to nebrat jako neúspěch
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.