Zaslal: po únor 16, 2009 1:44 am Předmět: Re: NĚKDE V MINULOSTI JSME SI NA TO PROSTĚ SAMI "ZADĚLA
toora napsal:
Každý proud, ať už je to voda v korytě řeky, nebo proud výčitek a nařčení, když se mu nestaví překážky, tak prostě jen volně proplyne… pohoda.
Když do cesty postavíme překážku, začne na ni narážet, odrážet se od ní, stříká všude okolo, a stále se točí dokola. Tou překážkou je náš jakýkoli pocit, byť i jemného nesouhlasu, tedy odporu.
Pokud se uvolníme, v tom co je, přijmeme to s otevřenou náručí, nemůže žádné pnutí vzniknout.toora
Voda protéká okolo nás a dotýká se nás.Cítíme její teplotu,sílu,rychlost....
Jsme stále s ní a stále jí vnímáme.
Je asi jediné řešení. Opustit koryto řeky.
toora napsal:
A jestliže stále ještě někdo touží, setrvačností vlastních myšlenek, vyjádřit svá nařčení vůči nám, potom je třeba jen ještě lépe naslouchat - bez soudů a hodnocení. Za slovy pak uslyšíme to, co nám druhý chce doopravdy sdělit.
A tato pozornost nám potom bezděčně otevře naše soucítící srdce.
toora
Zaslal: po únor 16, 2009 9:18 am Předmět: nic nebrat osobně, ani ten smrad
Dzarmi napsal:
Necítím se tedy špatně protože on na mě něco hází,ale proto,že prostě ten odpadkový koš jde v té místnosti ,kde spolu jsme, hrozně cítit.
Zajímala by mě ta rouška přes nos.
Rešení spočívá v pročištění svého vlastního prostředí – tedy toho,
na co mám neustále bez-prostřední vliv.
Uvolnit se, přestat se sám vztahovat k tomu smradu, ale zároveň mít na zřeteli příčinu - proč to dotyčný dělá.
Jak se mi to daří, poznám - vyčistí se vzduch, ubude celkového znečištění.
Eviku,to co píšeš je tolik podobné!A víš,že je mi tak nějak veseleji u srdíčka?Protože přes to vše jste zůstaly kamarádky.Cítím to tak nějak podobně.Kolikrát,když mám tzv.,,dost",si říkám,jestli mi tohle kamadství víc dává nebo bere a až je mi v tu chvíli ouzko Přesto je to člověk pro mne vzácný a cenný. A to,že jsme se právě my dvě,tolik jiné živ.postoji,názory,celkovým přístupem k životu vůbec,,potkaly",má určitě
nějaký smysl
A to,že jsme se právě my dvě,tolik jiné živ.postoji,názory,celkovým přístupem k životu vůbec,,potkaly",má určitě
nějaký smysl
Jasně, že jo. Nikdy nepotkáme někoho "náhodou".......... Vždycky si máme s tím druhým co dát. Ať je to to dobré, z čeho se radujeme, nebo to špatné, z čeho se něco naučíme.
Nevím proč jsem si myslela hned na začátku, že se u tebe jedná o chlapa. Ty jo, asi si moc projektuju, nebo co???
A i když se jedná o kamarádku, třeba stačí si od sebe na chvilku odpočinout a zjištíš najednou jak moc ti chybí.......
Člověk by asi měl pro své zdraví umět obojí, být sám se sebou bez ostatních lidí a nevidět na tom nic špatného.
Být za každou cenu s druhými je jednoznačná závislost. Taková ta hra zisků a ztrát. On mi sice něco bere, něco není v pohodě na tom vztahu, mě to škodí, ale když já diky němu, nejsem sama, mám s kým promluvit, občas se ke mě chová hezky,... Představa být chvíli sám v tu chvíli může být mnohem horší alternativou, jen pouhé stěžování jak to bolí a je nepříjemné.
Přijde mi občas až moc divné, kolik lidí místo přátelství praktikuje něco jako vzájemná závislost a nerespektování se, a pocity že bych měla tohle, protože ona tamto,... vždyť je přece tak jednoduché říct, teď potřebuju klid pro sebe a prostě si ho udělat. Já takováhle období mívám docela pravidelně a snad jen na vyjímečné případy, kdyby za mnou někdo s něčím přišel, pošlu ho pryč, světe dej mi pokoj, teď odpočívám. Není v tom nic sobeckého, jen o sebe pečuju stejně jako o druhé.
Takže otázka, když je mi to nepříjemné, tak, kde je v tom něco, z čeho naopak získávám, co je vlastně docela fajn.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku Předchozí1, 2
Strana 2 z 2
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
Velmi uvolňující.
