Zaslal: út říjen 28, 2008 11:24 am Předmět: JAKÉ JE VAŠE VNÍMÁNÍ POJMU BŮH, CO MU DÁVÁ OBSAH?
Teď nemám na mysli nějaké strohé definice ve smyslu Bůh=Láska, apod..
Bylo by ale myslím docela užitečné, zamyslet se nad tím a přesně formulovat, v co to vlastně nevěřím, v co věřím, čeho se cítím být, či necítím být součástí.
Pojem Bůh vnímá každý z nás nějak jinak.
"Pojem" píšu protože je to skutečně slovo, neboli člověčí smluvní vyjádření něčeho ve skutečnosti nepojmenovatelného.
Z počátku máme často nějakou představu, koncept, ať už ten církevní, nebo nějaký ten z „vlastní dílny“. Na základě této představy se potom naše osůbka k této představě vyhraňuje.
Jako za každým naším nepřijetím, je i za tímhle, naše - pro nás dosud nezjevená obava, potažmo prohlášení typu - „nevěřím“, „jsem ateista“ a podobně.
Kořenem takovéhoto chování je náš skrytý strach z toho, že jsem pouhou součástí, tj. nepřijetí myšlenky, že je tu něco, co nemohu ovlivnit svou vlastní vůlí.
Ještě oněco hlouběji pod tímto sebezáchovným strachem je ještě jiný strach, je jím ten z vlastního Světla, z naší neomezenosti – „mohoucnosti“. Jeho kořeny jsou velmi pevné a mohutné.
Naštěstí jsou tu vlastní hluboké prožitky, které jsou silnější než naše různá nepřijetí a vyhranění se. Tyto prožitky postupně uvolňují některá naše stará lpění a dogmata vlastní mysli.
Jsou pro nás zcela nezpochybnitelné, protoženám z prázdných pojmů vytváří těžko sdělitelnou Skutečnost, dávají prožít a plně pocítit onu nevyslovitelnou Nesmírnost.
A zaplaťpánbůh, že to tak je.
A tak se tu dovolím optat: "Jaké je Vaše vnímání pojmu Bůh, co tomuto Vašemu vnímání dává jeho obsah?"
Ahoj.Konečně téma podle mého gusta.Musím o tom zapřemýšlet.Bude dobrý,když napíšou i ti,kteří nevěří.Proč nevěří a nebo co jim brání uvěřit.Jen tak akademicky bez osobního napadání.Nejsme Jehovisti,i když já osobně si jich vážím za mnoho věcí.Ale je to dobrý přirovnání,všichni ho hned pochopí.
Pro mne je Bůh skutečnost.Já co nezažiju a neosahám,tak nevěřím.Pro mne je to denodenní součást.Nemusím se modlit,chodit do kostela.Mám ho v sobě. Při hlubokých meditacích jsem schopen se přiblížit jen na kousek od svého božství,které máme v sobě.Je to stejné,jako se rodíme a vznikáme v plodové vodě,která má sloužení jako pra pra oceán.A stejně i mi si neseme v sobě prapraenergii vesmíru.Tu část energie,která tu byla v okamžiku velkého třesku.Tu část energie,která vše řídí ve mně i ve vesmíru.Logicky vzato,při dělení buňek dochází podle biologů k dělení podle chromozonů a DNA,které určuje,že při stým dělení začínají vznikat další,odlišné buňky a při dalším stý dělení vznikají zase jiné druhově jiné bu%nky.Ale při pouhém mechanickém přečítání programu by vždy vznikali nové,ale identické buňky.Jak to, že ale v každé větvi vznikají jiné buňky.Tato informace není v DNA.Někteří vědci říkají,že je to chemickou cestou řízeno.Ale kdo řídí chemické složení těch buňek aby mněli rozdílné vnitřní složení.A jak dokáží buňky chemicky přenést informace o 10 miliardách buněk našeho těla,když dokážeme z jedné buňky vypěstovat celý organismus.Je to upoženo v programu,v energii v buňce.Je tam informace o našich minulých životech i o velkém třesku.Tak daleko jsem se při vzpomínkách nedostal,ale vzpomínám si na éru ještě před..
A tato energie je čast Božského v nás.Až se jednou naše duše celého vesmíru zase spojí v jednu superbytost,tak vznikne asi co.Šaman
Když už jsem tak v tom psaní, Šamane, tak ti taky hned napíšu, že jak koukám, tak cca 90 lidí si tohle vlákno přečetlo, a Tobě stálo za to, aby jsi se nad tím tady takhle pěkně "nahlas" zamyslel.
cituji Jafika - úryvek z jeho příspěvku v reikipříbězích:
Bylo mi jasné, že se jedná pravděpodobně o autistu a když si uvědomil, že jsem na odchodu postavil se a z celého srdce mi řekl něco ve smyslu:“ Tak vám tedy pane přeji krásný den….“ bylo v tom tolik srdce, že mi vytryskly slzy a celý den jsem byl z tohoto setkání doslova na vlně euforie a v duchu jsem děkoval, že mi bylo ctí, alespoň na chvíli hovořit s tímto člověkem.
Mě se stalo v červnu něco podobného. Podobné setkání s jednou krásnou usměvavou babičkou, která mi nevím proč, začala vyprávět svůj životní přběh. A pořád se usmívala, já se také usmívala. Potom jsem nastoupila do autobusu a ona mi mávala. Není na tom vůbec nic . Nic zajímavého. A já na ten její úsměv nemůžu zapomenout.
A ještě jedna věc.Nedávno jsem měla problém se svým ,,záchranářstvím". Podělím se o jedno moudro, kterým se už budu řídit:
.... nám nepřísluší rozhodovat o tom, co je správné a co špatné. my máme následovat svůj cit, to je náš Bůh v nás. to je naše já. to jsme my. tady a teď. vědět a chtít. přijmi to. a už na to dál nemysli. řiď se citem, svým citem, intuicí a věř, že co děláš, je to nejlepší, co můžeš udělat.
Asi očekáváš Tooro nějakou jinou odpověď. Přiznám se, že jsem váhala sem napsat. Ale momentálně tohle je moje božství .
Nezaložila jsem toto vlákno s nějakým konkrétním očekáváním.
Inspiroval mne k němu příspěvek Paniky, tj. její dotaz, jestli věříme v Boha.
Jenže tázajícímu nelze odpovědět, pokud on sám nedokáže (nebo se o to alespoň nepokusí) přesně vyjádřit to, co vlastně tím určitým pojmem rozumí, přesto k němu často zaujímá své zcela vyhraněné stanovisko.
A je celkem jedno, jestli je to jeho vyhranění kladné, nebo záporné.
Nejvíc nedorozumění totiž vzniká právě tím, že používáme slova s nejasným, neuchopitelným obsahem, ale při tom každý z nás pod nimi rozumí něco jiného. Z toho potom vznikají různé rozepře, díky nimž se pak lidi na sebe zbytečně durdí a mračí.
Mám tedy za nezbytné, pokusit si zavčas objasnit tahle naše individuální chápání konkrétních pojmů.
Evik napsal:
A pořád se usmívala, já se také usmívala. Potom jsem nastoupila do autobusu a ona mi mávala. Není na tom vůbec nic . Nic zajímavého.
Je to tak, protože často to, co považujeme za velké nebývá tím skutečně důležitým...
Je jím to, co se něčím dotkne našeho srdce.
Evik napsal:
A já na ten její úsměv nemůžu zapomenout.
Ano, taková setkání se nezapomínají.
Evik napsal:
.... řiď se citem, svým citem, intuicí a věř, že co děláš, je to nejlepší, co můžeš udělat.
Pokud dokážeme opravdu pozorně naslouchat sami sobě, netrápí nás pochybnosti o správnosti našeho rozhodnutí.
"řiď se citem, svým citem, intuicí a věř, že co děláš, je to nejlepší, co můžeš udělat."
Já zrovna s tímhle nemám příliš pěknou zkušenost, Evi. Právě naopak. Jedna moje známá říká přesně tohle. "Řiďte se srdcem." A sama o sobě, téměř na potkání, lidem vykládá, jak ona cítí lidi srdcem a jak se řídí srdcem. Je z toho ale cítit nesmírná dávka samolibosti, v některých případech až nadřazenost a přesvědčení o vlastní neomylnosti: "Vy mně nic neříkejte. Já vás cítím!" A běda, když to někdo zpochybní!
Přitom v jejím chování je často žalostně patrný deficit rozumu. Naprostá nevyváženost.
Já říkám: "Jestliže je srdce ušmudlané, tak to není žádná výhra, když se na ně plně spoléháme." Protože svět kolem nás vnímáme skrze to ušmudlané srdce."
Sunnyi,jeden člověk zabil svýho bratra.Jmenoval se Kain.Všichni lidi jsou vrazi?Ale taky by se dalo polemizovat s biblí o tomto činu a krmické vině.Eviku,věř co napsala toora.Letmý dotek, který se dotkne tvé duše se nevyváží zlatem a vede tě k cítění přes dušši.Čím více si to budeš uvědomovat a řešit vše s láskou,jsi v harmonii s vesmírem a Božími zákony.Nemůžeš se mýlit.Dobrou noc.Šaman
"řiď se citem, svým citem, intuicí a věř, že co děláš, je to nejlepší, co můžeš udělat."
Tato věta je pouhým zlomkem mailu od mého milého učitele. Zná mé nejniternější pocity. Ani já sama sebe ještě tak dobře neznám, jako on. Věřím mu.
Citace:
Já říkám: "Jestliže je srdce ušmudlané, tak to není žádná výhra, když se na ně plně spoléháme." Protože svět kolem nás vnímáme skrze to ušmudlané srdce."
Mirek
Ano, Mirku, proto je fajn, že existuje něco, čemu říkáme svědomí.
Eviku, neřekl jsem, že ta slova nejsou pravdivá. Jen říkám, že cit je nutno vyvažovat rozumem. Alespoň do té doby, než budeme natolik probuzení, že naší intuici můžeme plně důvěřovat. A k tomu má, řekl bych, drtivá většina lidí ještě hodně daleko.
Já to bral jako reakci na tvůj výrok o jedné paní s ušmudlaným srdéčkem.
Problém je ale v tom,že ona to právě bere rozumem a sama si namlouvá,že je to citově přes duši.Ale to je normální. Kolikrát se i my domníváme,že něco je tak a ono se časem ukáže,že je to jinak.Ale kvůli jedné,druhé,třetí a sté špatné zkušenosti nezanevřu na duši a cit.Skutečný cit a duše se nemýlí.Dají mi to,co si v té dané chvíli zasloužím.Byť na prdel.Šaman
Eviku, neřekl jsem, že ta slova nejsou pravdivá. Jen říkám, že cit je nutno vyvažovat rozumem.
Mirek
Ahoj Mirku,
rozum a intuice se vzájemně nevylučuje a asi by měla být v harmonii. Ale někdy se dostaneš do situace, kdy se musíš rozhodnout a není čas na dlouhé úvahy a pochybnosti, jestli to, co ti říká rozum, je správné. Musíš jednat. A to intuitivně. A většinou se rozhodneš správně.
Někdy se stane, že můžeš být ,,s rozumem v koncích " a vůbec to nemá nic společného s inteligencí. Proto rozhoduješ svým srdcem. Protože jinak to v tu chvíli nedokážeš. A i když v tu chvíli nevíš, jak to dopadne, máš přeci svědomí, které ti nedovolí jednat proti vůli tvého srdce.Nevím, jak to srozumitelně vyjádřit, ale někdy při nejlepší vůli ty zobáčky vah nelze vyrovnat.
Můžu ti říct, že ta diskuse mi zkrátila spánek o pár hodin.Místo toho jsem mysela na to, proč jsi zrovna uvedl příklad své známé. Co bych si z toho pro sebe měla vzít.
šaman píše:
Citace:
Problém je ale v tom,že ona to právě bere rozumem a sama si namlouvá,že je to citově přes duši.
Vidíš, Šaman to napsal dobře. Shodou okolností mi bylo vytýkáno zrovna minulý týden, že o všem zbytečně moc přemýšlím.
Ještě moje úvaha k té tvé známé. Je možné, že se na své cestě zastavila, že jí chybí chuť a vůle pokračovat. Že už nechce jít dál. A teď obelhává sama sebe. Dává na odiv své srdce, aby zakryla svojí neschopnost nebo nechuť se dál vyvíjet, pracovat na sobě.
Z té mé úvahy si pro sebe beru i poučení. A teď jdu dohnat ten spánkový deficit.
Ještě tedy si neodpustím necitovat Tebe. Je to z dnešního jiného vlákna, kde odpovídáš na dotaz fdh:
Citace:
ale zasvěcení do této energie by v této fázi vhodné nebylo. To je samozřejmě na Tobě, ber to prosím jen jako informaci, kterou si můžeš ověřit a hlavně se řiď tím, jak to cítíš Ty sám.
Jinými slovy - řiď se svým srdcem, svojí intuicí .
"Ale kvůli jedné,druhé,třetí a sté špatné zkušenosti nezanevřu na duši a cit."Skutečný cit a duše se nemýlí."
Šamane, a to z mého příspěvku vyplývá, že jsem zanevřel na cit? Mám pocit, že mě stále nějak neslyšíš.
"Skutečný cit a duše se nemýlí."
Pokud jde o duši, dle mých zkušeností se duše vyvíjí. Tomuto Tvému výroku nerozumím.
Evi, mrzí mě, že jsi kvůli té diskusi nemohla spát. Uvedl jsem prostě jen svoji zkušenost, vlastně jen jednu z podobných zkušeností.
Já Ti v zásadě rozumím, co mi chceš sdělit. Sám sebe považuji za člověka, který se řídí převážně srdcem a intuicí. Věřím v neomezený potenciál člověka, v jeho Božskou podstatu a inherentní čistotu. Jenomže, podobně jako světlo žárovky nemůže jasně pronikat skrze upatlané stínítko, tak ani naše vnitřní čistota se nemůže manifestovat bez deformací, dokud si v sobě ještě neseme různé bloky a nezpracovaná témata.
Já nevím, jestli mi už rozumíš, snad to tak stačí. Jdu spát. A přeji i Tobě klidný a hluboký spánek. Vážím si tě, nebylo v tom vůbec nic proti Tobě.
Já nevím, jestli mi už rozumíš, snad to tak stačí. Jdu spát. A přeji i Tobě klidný a hluboký spánek. Vážím si tě, nebylo v tom vůbec nic proti Tobě.
Mirek
Ano, stačí mi to. Rozumím. Já to přece vím, že to nebylo proti mě. A za své pocity jsme si sami zodpovědní, ne? Vždy máme na vybranou .
Mirku, že Tvé přání klidného a hlubokého spánku bylo upřimné jsem poznala z toho, že jsem zaspala o hodinu do práce . Děkuji všem za tuto diskuzi, i když skončila jinde, než začala.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7Další
Strana 1 z 7
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
.
.
