Milá Džarmi, ano, máš částečně pravdu, skutečně jsem se neměla moc ráda. Myslela jsem si, že jsem špatná, že i cokoli co dělám je špatně. Dokonce i když jsem byla na závodech v jachtingu druhá, tak to bylo špatně. Myslela jsem si, že tak na mě nahlížejí i ostatní. Byla jsem zoufalá, tak jsem to nechtěla. Prvopočátek to však mělo, když od nás otec odešel za mladší ženou. Nechtěl mě, ani mého bráchu vůbec vidět. Mě v té době bylo 10. Ano, byla jsem tak nějak vážnější a vyzrálejší, než děti mého věku, ale chtějte, aby 10-ti leté dítě všechno chápalo a zvlášť nelásku někoho blízkého jako byl můj vlastní otec. Já na něj byla velice fixovaná (protože jsem s ním byla málo, byl spotovec a když měl čas, chodil za jinýma ženama a kamarádama, ti byli přednější) a najednou toto. Dlouho jsem si to nechtěla připouštět, že mám problém kvůli rozvodu. Ale táhlo se to tak dlouho a já nejednou chřadla a chřadla, až mi jednou řekli, že mám hroznou nemoc, která se nedá vyléčit a jestli vše bude dobré, tak do roka budu na vozíku, do dvou let ležák a 5 let nevydržím. To mě začínalo dost zpamatovávat. Tak to teda ne, já takový sportovec, abych byla na vozíku, nebo snad ještě něco horšího? Tak to teda NE!!! Můj sen byla olympiáda a jednou na ní ještě pojedu! (Na štěstí v jachtingu můžete na OH i třeba v 70, pokud jste v tom dobrý a pokud se cítíte dobře). A ten sen mě vede dál. Samozřejmě, musela jsem pracovat na mém odpuštění svému otci a to už zaplať Pánbůch má. Byla to velice dlouhá a pro mě těžká cesta. Také pak se mi začal stav velice zlepšovat, jak po psychické stránce, tak po té tělesné a to také i teď, co dělám reiki. Ono ten lupusek jaksi za těch pár let učinil s tělíčkem dost neplechy a reiki mi vážně velice pomáhá.
Co se týče toho, že jsem nepsala hned o sobě, vážně, jde mi teď hodně především o ty ostatní. Tolik toužím, aby se cítili jako se teď citím já. Samozřejmě také mám ještě problémy, kdo by neměl, když denně už 14 let do sebe háže různé chemikálie (cca 30 tbl. denně) a k tomu ještě hormony a taková dalo by se říci chemoterapie, jedla jsem dost dlouho imunosupresiva). Ale cítím zase život a vím, že tam nahoře chtějí, abych se uzdravila. No a já to chci také! Ne však jen pro sebe. Kdybyste viděli ty chudáky, já jich znám už více než 70 a tak bych jim chtěla pomoci. Vím, že nepomohu každému. Všichni si ale zaslouží krásný život a ne jen pobyt v nemocnici a pochůzkami po doktorech. V revmaťáku v Praze mi říkají doktoři sluníčko, to proto, že jsem se vdžy snažila pomoci po té psychické stránce, teď však toužím i po pomoci fyzické, alespoň v rámci možností.
A jéje, to je zase román. Raději už budu končit, ať Vás neodradím od čtení.
Mějte se moc a moc krásně, pa, pa Žanda
Eviku, mnohokrát děkuji, jdu za svým snem, čekám teď na výsledky vyšetření a pak se opět pokusím zeptat doktora, jestli mohu opět začít závodit. Vím že to tentokrát určitě výjde. Zatím jen takové malé okružní závody, ale pak najedu i na mistráky apod. jako předtím. Je to dost náročný sport, ale mě to dělá velikou radost a miluji jízdu na lodi. Jednou mi jeden starý námořník řekl, že jak jednou sedneš pod plachty, už nikdy se toho nebudeš chtít vzdát, a je to fakt.
Ahoj Žanda
Zaslal: út prosinec 16, 2008 11:05 pm Předmět: Lupus erymathodes
Bohužel velmi rozšířené onemocnění,skrývající se za řadou symptomů,tělesných i duševních.Mohou být i genetické predispozice,ale je to soubor několika,vzájemně se prolínajících autoimunitních onemocnění...Do SLE(lupus erythemathodes),patří i roztroušená skleroza-RS,vaskulitida,thyreoitida,zejména chronická hypofunkce,revmatická artritida,psoriáza-lupénka,alopecie universalis,atd.,atd...Může být napaden vlastními bunkami,zmatení imunitního systému,jakýkokoliv orgán-např. plicní sarkoidoza,mozková centra-CNS,...apod.Za vším stojí stres,obvykle dlouhodobý tlak,velmi časté u lidí s povoláním,které je ,,všem na očích",takže obavy ze selhání,ze ztráty sympatií,lásky apod.Může se objevit i u malých dětí,např. problémy matky v prenatálním období.Většinou vzniká u introvertních jedinců,atˇpůsobí třeba ,,sebejistě".I to je stojí mnoho sil...A rovněž tvrdá rána ,kterou nečekáme,vlastně trauma,ne běžný stres...Lze léčit,myslím,že jako málokde může pomoci joga,meditace,visualizace,reiki,u hypnotibilních typů hypnoza a hlavně,atˇ to zní lacině,či ,,románově"...Láska.A to v každé podobě.Takoví lidé potřebují velkou oporu,doslova v určité období nemoci jsou zranitelní nejen slovem,ale pohledem.Nechtějí být středem pozornosti,vše mají hluboko v sobě,každému neotevřou 13.komnatu...Dá se vyladit či alespon zmírnit tato vnitřní ,,sebevražda",která probíhá bez pathosu...Je kolem nás hodně lidí,jen o tom nemluví...Aya.
Naposledy upravil Aya dne st prosinec 17, 2008 4:11 pm, celkově upraveno 1 krát.
Zaslal: út prosinec 16, 2008 11:10 pm Předmět: P.S.-Pro Zanetu a ostatní
Naopak!!!Co Tě baví,to Tě postaví znovu na nohy!!!Nebránit se žádné aktivitě,psychické či fyzické,protože u Zanety velmi silné přání,navíc spojené s vodou,přírodou,...Velmi pomáhá...Jen nezůstávat ležet v nečinnosti a depresi,vnitřní zbytek energie se obrací v depresi,která téměř vždy tuto nemoc Duše provází.Má velikou šanci. vše obrátit k lepšímu!Zde záleží hlavně na vnitřní víře a síle jedince...Uvěří-li,zvítězí...Aya.
Ahojky všichni, chodívám sem občas pročítat vaše příspěvky...a díky za ně moc, vždycky najdu něco, co se mi hodí "do krámu". Nemám obvykle tolik zkušeností, abych se mohla přidat do diskuzí, ale dneska jsem objevila téma Lupus... Ano, jsem taky jedna ze zasloužilých "vlčic" (lupus = vlk). Mohla bych se klidně podepsat pod všechno, co tady o lupusu nebo o autoimunitních chorobách bylo řečeno. Musím přiznat, že to se mnou řádně otřáslo, kyž jsem se dověděla, co že to se mnou je...řekla jsem si, že když už tělo likviduje samo sebe, něco uvnitř bude hodně špatně...sebevražda se přeci nepáchá jen tak pro nic za nic, že ano. A špatně toho bylo mraky (a určitě pořád ještě je). A tak jsem se, po návštěvě svého vlastního dna, vydala hledat... a potkala jsem moc úžasných lidí a objevila vnitřní svět, vlastní sílu, reiki a spoustu dalších věcí...za který jsem moc vděčná. Za těch 12 let s lupusem jsem prošla velikou přeměnou, cítím to já, ale i lidi kolem. A lupus? Nebudu předstírat, že jsem se už vyléčila, ale.. z léků mi zbylo jen pár, bolesti žádný, můžu pracovat, cvičit, cestovat, opalovat se...prostě úplně normálně žiju!
Pokud se týká pomoci lidem s lupusem...řekla bych...potřebují pořádně nakopnout! ...ale s citem, vážení léčitelé...budou nejspíš potřebovat pomoct se sebevědomím, se sebeláskou, s prosazováním sebe sama.. Někde jsem taky vyčetla afirmaci pro lupus: Beru se přirozeně o svá práva. Myslím, že to hodně sedí.
Žando, moc držím palečky!
Dokážeš (dokážeme) všechno, co si přeješ (přejeme).
Hana
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku Předchozí1, 2
Strana 2 z 2
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
