Ahoj Wendy,
nejsem žádný čajový znalec a gurmán. Pokud jsem v čajovně, dávám si s oblibou maté s karamelem, karkade(květ ibišku) v létě, protože ty mi chutnaj vždycky
Občas jsem ochutnala různé druhy zelených čajů či bílý čaj, ale to jsem byla vždycky s někým, kdo mi řekl-tohle ti bude chutnat
Také mám ráda čajíky z bylinek-sbíraných, ty dostávám od ségry.
To sem píšu z toho důvodu, aby mě tu čajoví znalci a gurmáni nekřižovali
Takže já jsem se na tmavý Pu-erh naučila od kolegyňky, a kupuju ho tak jako ona v Oxalis, které prodávají sypané čaje a aromatizované kávy např. tam, kde se vyskytuje Tesco. Sypané čaje z Oxalis znalci a gurmáni většinou ignorují, protože jsou tam méně kvalitní zejm.protože nedodržují skladovací podmínky který má každý čaj pomalu jiné.
Já piju zelené čaje sáčkové-v práci, i doma, a maté i Pu-erh kupuji v Oxalis. 50g Pu-erh zde stojí 40,-Kč. Má jakoby zatuchlou vůni, když k němu čichneš. Asi dvakrát jsem měla z čajovny koupený kvalitnější(a podstatně dražší Pu-erh), je v tom rozdíl co se týká kvality i intenzity nálevu, to jsem poznala také. Přesto kupuju dále v Oxalis, protože mi prostě ten méně kvalitní a cenově méně náročný stačí, a navíc to mám na cestě z práce.
A co se týká toho suš.soj.mléka, tak to do Pu-erh dávám kvůli tomu, že je tmavý takže jeho pití se podepisuje na vzhledu zubů(tak jako červené víno a káva). Samotný Pu-erh je nasládlý, má zvláštní chuť, ale většinou lidem chutná. To mléko tam dávám kvůli tomu, aby navázalo barvu a nepigmentovala mi sklovina.
A co se týká těch sušených mlék:
http://www.varimezdrave.cz/mleko-mlecne-vyrobky-a-jejich-castecna-nahrada
Díky "náhodě" jsem nedávno zjistil, že autorkou doporučovaných stránek www.varimezdrave.cz je moje dobrá kamarádka a spolupracovnice z doby, kdy jsem ještě žil v Brně, Alena Mokrá. Konečně jsem si její recepty a doporučení podrobněji prostudoval a žasnu, jak kvalitní a důvtipné postřehy pokud jde o stravování jsem na stránkách našel.
Taky jsem se na ni hned obrátil s prosbou o radu k potížím s překyselením žaludku a můžu potvrdit, že mi odpověděla zasvěceně a ihned - takže doporučuji všem, kdo potřebujete poradit pokud jde o vaření např. při bezlepkové dietě, nebo při diabetes.
Skvělý zdroj praktické moudrosti!
Také připojím jednu svoji tloustnoucí, vlastně hubnoucí zkušenost. Je to takové hezké potvrzení, jak také funguje reiki.
Když jsem byla naposled u praktického lékaře, napsal mi do diagnozy, že jsem lehce obézní a to mě tedy naštvalo, páč jsem si zas tak obézně nepřipadala. Rozhodla jsem se, že zhubnu. Začala jsem delším půstem, který, ač jsem ho nezvládla tak, jak by bylo vhodné, nastartoval můj organismus ke změnám. Po půstování se mi úplně změnily chutě a došlo k jistému obrácení z "žiji, abych jedla" na "jím, abych žila", nicméně jsem stále hodně jedla, i když už zdravě, přejídala jsem se. I přes to, že jsem jedla hodně, se mi celkem snadno podařilo zhubnout za půl roku 10 kg, ale dál už to nešlo ani deko. Nechtělo mě to pustit hlouběji, plácala jsem se v tom několik měsíců...
Pak, když jsem začala pracovat s reiki, mě napadlo, že nakreslím svoji postavu, do kroužku dám ta místa, kde se přebytečný tuk zdržuje a vyšlu tam reiki pro uvolnění. Asi za čtrnáct dnů jsem dostala na svoji akci z oněch míst odpověď: my ale nemůžeme zhubnout, máme tam nějakou bolest, nepůjde to dál, dokud si něco nevyřešíš... Tak jsem se snažila následovat intuici a pracovat s těmi tématy, snažit se je pochopit. Velkou pomocí mi byla i knížka od Doreen Virtue, Zbavte se svých kil bolesti. Je sice původně hodně o zneužívání, ale dá se tam najít spousta jiných věcí a pochopit tak právě ten svůj problém. Od té doby jsem se nepřejedla, vždycky, když mám tendenci jíst víc, než je nutné a podaří se mi vzpomenout, zeptám se: Co je za tím? Většinou si dokáži odpovědět. Pak se zeptám: Potřebuješ to? Tahle otázka mě většinou rozesměje, když si uvědomím, co mě k tomu jídlu vede a další porci už si nedám. Pracuji dál na odstranění příčin svojí bolesti a navíc, vesele hubnu dál...
Ona tloušťka většinou skutečně soucisí s tím, jak si "hýčkáme bebíčka", když se nám moc nechce do jejich čištění a podobně. Mooc dobře to znám z vlastní zkušenosti.
Když je člověku ouvej, tak je ještě jakž takž ochoten... "Jediný člověk, který touží po změně je ten, který má plné plínky!"
Jak je nám líp, tak se začneme zdráhat - a prostě "kysneme" - překyselený trávicí trakt, nadmuté břicho, plynatost atd....
Mám to tak taky, ne vždycky se mi daří. ale učím se.
Já se zas o tloustnutí dozvěděla tohle:
Tuk na břiše - člověk se hněvá, má pocit nedostatku opory
Tuk na bocích - tvrdošíjný vztek na rodiče
Tuk na stehnech - silný hněv z dětství, často vůči otci
Obezita celkově - přecitlivělost, strach, potřeba ochrany, skrytá zlost.
Myslím, že také výstižné je to,co tu napsal Damao někde výše, ty 4 důvody proč přibíráme.
ještě bych Damaa doplnila jedním bodem, na který jsem narazila v knížce Poznej svůj cíl v kapitole o nastavování si vlastních hranic od Zdenky Jordánové. Přijde mi opravdu hodně trefný:
Kód:
no a pak máme typy lidí, kteří si myslím, že na to vyzrají, když nebudou nic řešit. A tou jsou ti co se obrňují a tváří se, že s vnějším světem nemají vůbec žádný problém. Všechno je pohoda, jen oěkně klídek, s úsměvem, já to zvládnu. Většinou mají tito "pohodáři" jedno společné. na jejich těle kila přibývají, umělý odstup se zvětšuje a "spokojenost" roste..... bezpečí umělých hranic. Působí většinou jako siláci a druzí se s nimi mohou cítit dobře, neboť je "o co se opřít"
docela by mě zajmalo, pokud už je člověk takový typ, jak z toho ven?
Smart: nemyslím, že by se člověk tohohle typu musel bezpodmínečně balitdo kil, i když taky znám některý takový...Ale já patřím taky do skupiny těch, kteří se před okolím zahalí do úsměvu a no problemo, a to z jednoho prostého důvodu. Svoje problémy a starosti si ráda řeším sama a nebo přímo s tím, koho se to týká. A jinak nemám zájem, aby někdo probíral cokoli o mně. Jelikož se od střední školy pohybuju v dá se říci 100% ženském pracovním prostředí a jen zírám, co se stihne probrat a vytvořit domněnek a spekulací a soudů......Tedy, díky, raději mám masku z pohody a úsměvu...Je to maska vědomá ale stejně jako jiné věci přináší i jistá negativa...V okolí vzbuzuju dojem člověka, který nemá problém, je pořád v pohodě , vše si vyřeší, pomoc nepotřebuje a když potřebuje informace určitého typu, musí se zeptat napřímo:))))))))Je fakt, že v kolektivu máte pozici toho, co většinou najde řešení a pomůže kde může. Takový člověk se musí naučit brát s opravdovým nadhledme a úsměvem rejpavé poznámky, když padá opravdu na hubu a potřebuje pomoc druhých. Ale s určitým cvikem se to dá zvládnout. ono s dle okolí "témeř dokonalým" člověkem se těžko žije, protože je člověk konfrontávám s vlastními nedostatkya kdo má tohle rád...Taky je třeba počítats tím, že na okolí může takový člvoěk působit dojem namyšlence, suveréna, toho co má zaručeně nahoře tlačenku, chytrolína či tvrďáka a nebo člověka na kterýho mají poznámku"co ty o tom víš, ty si žiješ pořád v pohodičce a vlastně žádný problémy nemáš a když, tak si víš rady" ....Nojo. na druhou stranu-co je vlastně problém? Jen to, jak určitou situaci vidíme a vnímáme sami....Takže se vlastně člověk učí - pokud chce i určitému nadhledu a vědomí, že kolikrát jde o h..... Takže taková pozice je fajn trenažér :)Další rub - jelikož zjistíte časem, že vlastně opravdu nemáte problém (pokud to není opravdu jen čistá maska s útěkem od svých problémů)který byste museli nutně rozebrat s kolegyněmi a kamarádkami, tak na vás koukají tak nějak s odstupem...kdo se taky bude kamarádit s člověkem, který je relativně v pohodě a defacto nemá potřebu z nějakých nezdarů obviňovat osud nebo někoho jiného a nebo ještě navíc rozebírat smůly a životný dardy někoho úplně jiného samozřejmě bez něj. V dámském kolektivu moc neperlí)))))
Takže to je i jedna z variant masek z úsměvu.....Máš klid od dotěrů, když dokážeš na správném místě hezky a tiše mlčet, hodně se dozvíš i bez otázek, drbny na tebe nic nevědí a lidi, kteří projdou dost hustým lustračním sítem aby získali u tebe titul a postavení "přítel, kamarád" těch je hodně pomálu ale můžeš se na ně spolehnout S těmi pak lze bez masek sdílet svoje bolesti a nezdary,probrat různá řešení aniž by si o tom cvrlikali vrabci na střeše a ještě s dalšími díly nějaké story )))))))To je praxe ze života maloměsta )))Takže i zde platí že mince má dvě strany...
Z praxe kinezky jsem se setkala právě s tím, kdy maminka aby byl klid daladítěti flašku..A dítě si spojilo klid s jídlem..Když si pak dáma ve středním věku zakouřila, uklidňovala se...Cigareta byla místo flašky.Pak jí jeden šikovný čáryfuk zbavil hypnózou chuti na cigaretky a tak se konal návrat k uklidněn jídlem.. To jeden z několika příkladů.
A další příklady vyplývají z nepřijetí matky v sobě. Možná i jiné osoby. Ale s tím zkušenost nemám.
Strach budu tlustájako máma. Budu mít steha jako máma. Budu prsatá jako máma." Atd...Nenávist spojená se strachem a kusem těla ve spojením s nepřijetím rodiče. Na co se soustředíme to roste. Podvědomí je fakt pěkná mrcha......
Víš, už jsem jednou chtěla založit vlákno na téma "co dělat, když nevidím problém, který bych mohla rozpouštet a řešit" a pak jsem si to rozmyslela, že tu budu za exota.
Poté co jsem si přečetla, co píše paní Jordánová o vlastních hranicích a pohodářích, kteří se skrývají za kily tuku mi svitla naděje, že jsem na stopě, že by to mohl být můj případ. Jsem pohodář a mám pár kilo navíc. Svoji pohodu sice cítím jako opravdovou, ale kdo ví, jestli to není jenom póza?
Vím, že nejsem svatá a mám určitě hodně témat, která bych mohla zpracovávat, akorát že mě žádné nenapadá. Proto si říkám, že kdybych rozpustila pár kil, něco by se vynořilo.... všichni tu pořád něco řeší až jim skoro závidím. Já mám svoji lenost a slabou vůli, takže se mi třeba už roky nedaří chodit pravidelně běhat a jsem schopná dát si čokoládu po 17. hodině, to mě ale v životě zas tolik neomezuje. Jestli mám nějaký problém, tak to, že se mi v životě toho tolik něděje. Nemyslím si, že bych byla flegmatik. Občas do toho praštím co to jde a třeba odejdu pracovat do zahraničí anebo se pro něco nadchnu, ale jakoby mi pořád nechtěl naskočit takový ten běžný život, manžel, rodina děti a tedy i témata k řešení. S tím se ale snad bojovat nedá. Nechci se rouhat a přivolávat na sebe průšvihy, ale bojím se, jestli ten můj problém není tak velký, že ho raději ani nevidím a já teď mrhám drahoceným časem než abych něco dělala. Předpokádám, že jsem se nenarodila jen proto, abych tady dýchala vzduch druhým. Jak přijít na svůj úkol? Jak moc se o to má člověk aktivně pokoušet nebo jak dlouho má člověk čekat a rozhlížet se, co je jeho záhonek s žížalkama? Zkrátka ráda bych něco dělala a nevím pořádně co.
Smart, víš, žij to, co ti den přináší, nevím kolik ti je let, ale možná jsi ve věku, kdy nasáváš infošky jako houba a někde si je ukládáš pro strýčka příhodu, až se jednou budou hodit. Neboj, oni se hodit budou Hlavně pokud tě něco osloví, zaujme, tak si to prozkoumej, ošáhni a vyzkoušej. To, koho a co potkáváš, jak lidi, tak situace, odpovídají tomu co opravdu máš poznat. Takže koukej kolem sebe a prožívej každý den. Už jen tím, jaké máš zájmy, s jakými lidmi se stýkáš a podle toho kteří ti jsou nějak blízcí můžeš poznat svůj směr...Někdo si plánuje přímou, někdo klikatou životní cestu. Ne že by byl natvrdlý ale všechno co pozná se mu jednou hodí.
Problém je to, co vadí. Pokud nemáš problém se svými několika kilíčky, dokážeš je nosit a jsou tvou součástí, obrazně řečeno, no tak prolém nemáš. jestli ti vadí, tak pak jo, i kdyby to bylo jen půlkila. Pak je dobře hledat kde je zakopaný pes, protože ty kila jsou jen zástupným problémem něčeho jiného. Jestli ti nevadí tvoje pohodlnost, víš to a bereš to jako svou součást osobnosti, tak problém nemáš. Pokud tě to nějakým způsobem štve, no tak zas, musíš hledat. Když nenajdeš sama, pomůže nějaký odborník.
Všímej si, jak se k tobě chová okolí. Pokud pohodově a dobře, buĎ spokojená. Okolí se k nám totiž chová tak, bere nás tak jak bereme my sami sebe. Co si o sobě myslíme, to nám okolí přehraje.
Ale jestli máš problém s tím, že problém nemáš, no tak tobude asi taky problém))))))))A hledej šmudlo:))))))Pocit viny? Nějakej hlodavej červík? Nejsem v pořádku? A proč si to myslím?
Dalo by se to rozebírat děsně moc...hodně lidí ti tady k tomu napíše určitě dost informací...
Smart, když se rozhodneš že si dáš táfli čokolády, tak si ji pak nevyčítej. Zodpovědně se rozhodni: "TeDˇji zblajznu a celou, už se na ni těším a vezmu si z ní maximální užitek a potěšení..."jakmile si ji pak vyčteš, podvědomí to vyhodnotí jako zakázanou věca trest za to ti dá kila navíc. Nemusíš se přžírat ale když se rozhodneš že si dáš dobrou porci po 17.hodině (a proč ne?), tak se k tomu rozhodnutí postav čelem. Jídlo si vychutnej, je to vlastně dar matky země. Tím že si to pak vyčteš, tím popřeš užitek , znehodnotíš dar, který jsi nejdřív přijala. Takové Jo a Ne. Jestli se rozhodnu teď nejíst, tak vím proč a nmámproblém, když okolí bude mlaskat. když se rozhodnu že něco dám do bříška, tak mi je jedno, co okolí bude říkat. Konečně, jestli má problém, ať se nechá odblokovat. Vždycky musíš vědět co chceš a zodpovědně se rozhodnout. Ale tak, abysis to pak nevyčítala. Stejně tak, jestli se budeš válet v neděli v posteli do oběda a nebo vyskočíš už s kuropěním. Jakmile uděláš cokoli proti svému vnitřnímu přesvědčení, své vnitřní volbě a s měnším nebo větším odporem, negací, nechutí, tak to co uděláš ten otisk ponese. Například zdravější a energeticky přínosnější je pak vepřový bůček s knedlíkem a zelím připravený s radostí a láskou než makrobiotické menu podle předpisu ale ten kdo to připravil je někdo, kdo je naštván na celý svět nebo jen na sebe. (to jak se odráží nálada kuchaře můžu doložit sama. Ve školce máme fajn kuchařku, uvaří všechno a dobře. Ale dostala se jeden čas do velkých rodinných stresů a její nálada se odrazila v energii jídla. I když my dospělí jsem konstatovali, že uvařila dobře, děti to vyhodily do zbytků a to i ty, kteří zaručeně jedly všechno...Pak si paní kuchařka pořídila nemoc a místo ní vařila vedoucí školní jídelny a školnice, které sice nejsou z oboru, ale podle receptur to zvládly. Ale pořád se hihňaly a něčemu chechtaly. I když normálně dušená mrkev nepatří do nejoblíbenějších jídel, tyhle dvě když jí udělaly, tak se vyškrábal katról a přidávali si i ti, kteří ji nemusí. Se slovy, to bylo dneska dobrý, mňam .
Všechno ti má přinášet užitek, radost. jakmile ne, tak to někde opravdu vázne. A není to jen u jídla......Hodně lidí má problém tohoto druhu s odpočinkem (mají pocit že si ho nezaslouží, zakážou si ho a pak bum, když mají mítdovolenou tak jim ji šéf zruší, nebo onemocní,...no-přece si ji nezasloužili ), hledáním partnera (když o ně zakopne nějaký hezký člověk, tak si řekou, že není možné že by je mohl mít někdo upřímně rád, že by se mu mohli líbit.Tak to odpískají. Někdo zas má problémy v pelíšku...dovede hrát docela slušné divadlo, ale v podstatě si to v pelíšku neužije...A nakonec kde může tak uteče do potíží. Bylo by to na knížku. A když už se pustí dál než obyvykle, ať ve své známosti, nebo v odpočinku nebo v pelíšku či v něčem jiném, tedy i jídle, tak se potrestají....Takže partnera svým chování donutí opravdu k útěku z takového vztahu ( apk mohou být spokojení a říkat se smutným výrazem - "Vidíte? Vždyť jsem to říkal/a". O dovolené si pořídí aspoň angínu nebo střevní chřipku nebo nemoc dětí, v jídle bulimii, anorexii a nebo pevnost ze sádla, v pelíšku migrény, neschopnost dosáhnout orgasmu, gynekologické problémy.....
Je tam všude společné zakázání si radosti, radostného prožitku, užitku...Jenže Bůh nám ty dary naservíroval pod nos a ten kdo si to zakázal není on, ale nikdo jiný než my sami.....
skoro mi to přijde jako dva super-vymakaný prográmky se stejným principem:
najíš se + nepůjdeš to vypotit = ztloustneš
štíhlost si zasloužíš jenom když nebudeš jíst nebo si to odpykáš v tělocvičně
nepodáš nějaký výkon (chytrá, hezká) = nebude Tě mít nikdo rád
(chlapa si zasloužíš jenom když budeš jaká si myslíš, že oni chtějí abys byla, nezasloužíš si abys byla milována pro sebe samu)
...tak trochu souvisí i s uměním přijímat dárky... a nechtít je hned oplácet
a nepříjemný pocit závazku, když dostanu něco zadarmo resp. jen za dobré slovo a úsměv.... jo jo jo oj oj oj
Víš, už jsem jednou chtěla založit vlákno na téma "co dělat, když nevidím problém, který bych mohla rozpouštet a řešit" a pak jsem si to rozmyslela, že tu budu za exota.
Ty Smartiku, ono je taky mozne ze NEMAS ZADNY PROBLEM.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku Předchozí1, 2, 3, 4, 5Další
Strana 3 z 5
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
